Josef Dvořák

Vyučil se automechanikem v Kadani, ale již zde začal ochotnicky hrát, přičemž se prosadil jako samorostlý komediální talent. V letech 1965-1970 působil v Kladivadle v Ústí nad Labem, v letech 1972-1990 patřil k oporám hereckého souboru Divadla Semafor, kde původně hrál po boku J. Suchého a J. Molavcové (Kytice, Zuzana v lázni, Čarodějky), později ale kolem sebe soustředil samostatnou hereckou skupinu, která se později stala základem pro založení Divadelní společnosti Josefa Dvořáka (1990), s níž pořádá dodnes zájezdová představení po celé republice. Z jeho divadelních her stojí za zmínku S Pydlou v zádech (v roce 1984 byl pořízen televizní záznam), Lucerna aneb Boj o lípu (taktéž později natočena pro televizi) nebo Čochtan vypravuje.

Po svém příchodu do Prahy se Josef Dvořák začal uplatňovat také v televizi a ve filmu, byť v malých rolích (seriál Byli jednou dva písaři, 1971; filmy Takže ahoj, 1970; Jakou barvu má láska, 1973). První větší roli dostal v dodnes známé komedii Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), proslavil se také účastí ve filmu Traja chrobáci (1976). Jeho popularita postupně stoupala, nicméně hrál v komediích, jejichž kvalitativní přínos pro český film je značně diskutabilní (Parta hic, 1976; Hop – a je tu lidoop, 1978; Buldoci a třešně, 1981). Větší pozornost si zaslouží Dvořákova účast v televizních seriálech, kde hrál i role s dramatičtějším zabarvením, byť s komediálním podtextem (Nemocnice na kraji města, 1977; Návštěvníci, 1983; Cirkus Humberto, 1988). V televizi se Josef Dvořák v té době etabloval především ve svých pohádkových rolích vodníků, které pro něj v 80. letech byly téměř životní, úlohu vodníka ztvárnil i v legendárním seriálu Arabela (1979). Koncem 80. let pak s dalšími herci na gramofonovou desku natočil Vodnickou školu Josefa Dvořáka. Práce pro děti se ostatně stala stěžejní součástí jeho působení v 70. a 80. letech; účinkoval v Malém televizním kabaretu, Televizním klubu mladých, Vlaštovce atd. Výrazně se uplatnil také v televizních večerníčcích, kdy namluvil maxipsa Fíka nebo Boba a Bobka, králíky z klobouku.

Největší roli dostal v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984), který byl založen na principu kinoautomatu, promítání seriálu také sám uváděl a hlasování o dalším ději probíhalo na základě zvýšené spotřeby elektrické energie (rozsvěcení světel v domácnostech), nicméně tento velký projekt nedosáhl věhlasu původního Kinoautomatu ze 60. let. V 80. letech profesionální kariéra Josefa Dvořáka kulminovala; jeho tvář se objevovala v pohádkách, pořadech pro děti, seriálech i filmech, jeho hlasem promlouval maxipes Fík a králíci z klobouku, k tomu je nutno připočíst velký úspěch divadelních her, jako byla již zmíněná S Pydlou v zádech, uplatnil se také jako moderátor velkých zábavných pořadů (Dva z jednoho města, uváděl také první ročník obnovené soutěže Miss Československo).

V 90. letech dostal větší herecké příležitosti, v nichž mohl prokázat své dramatické herectví (televizní film Hřbitov pro cizince, 1991; tragikomická úloha nadporučíka Mazurka ve filmu Černí baroni, 1992), objevil se také v pokračování Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003), nadále se věnoval také moderování (zábavný pořad Šance nebo cyklus televizních příběhů Trapasy). Sporadicky působí také v dabingu (například v nezávislém švédském filmu Pusťte vězně ven, jaro je tady, 1992).

Morální profil Josefa Dvořáka byl narušen v roce 2007 dosud ne zcela objasněným obviněním ze spolupráce se státní bezpečností v době, kdy působil v divadle Semafor. To vše ale nic nemění na faktu, že Dvořák patří k největším osobnostem českého komediálního herectví posledních několika desetiletí.

Josef Dvořák je potřetí ženatý a má tři dcery.

Autor: argenson