Zdeňka Baldová

Životopis paní Zd. Baldové od autora pana Snury je psán citově hezky a dosti obsáhle. Přesto si myslím,že by mohl být doplněn o informaci, že v roce 1953 dostala herečka paní Zdenka Baldová titul zasloužilá umělkyně a v roce 1955 titul národní umělkyně. Také by životopis mohl být doplněn, že chtěla být původně tragédkou. Její divadelní projev ji však určil do rolí naivek. Později k rolím komickým a charakterním.

Ve svých rolích dokázala vždy udržet míru a nic nepřehánět. Velmi věrně působila v rolích matek, babiček. V těchto postavách věrně vystihla tíhu všedních starostí. Byla v nich oporou poněkud nepraktickým mužům. Jejím dobrým prtnerem byl např. Zdenek Štěpánek, Jaroslav Marvan, František Smolík, Jaroslav Vojta.

Pro zvukový film ji objevil divadelnik Josef Kodiček. Tento jí již v roce 1931 svěřil roli Irmičky ve zfilmované hře Františka Langra "Obrácení Ferdyše Pištory", dále v prvním zvukovém filmu Vladimíra Slavínského "Právo na Hřích" si zahrála postavu Marie Lípivé. Touto postavou právě nastoupila dlouhou řadu filmových matek dospívajících synáčků, dcer, kde se strala o jejich blaho.

V mnoha filmech jako Revizor, U nás v Kocourkově, Filozofská historie, Lidé na kře, Pacientka dr. Hegla, Na Svatém Kopečku, Jarčin profesor, Děti na zakázku, Jarka a Věra, Daleká cesta, Usměvavá zem, Stříbrný vítr, Páté kolo u vozu a ještě i dalších. Nahrála téměř 70 filmů.

Přesto je původní životopis pana Snury psán slohově a stylově velmi hezky. Já, pro vytvoření svého pohledu, používám veškerou dostupnou literaturu, kterou se mně podaří objevit. A také převážnou většinu jejích filmů a tím i jiných herců jsem viděl.


Pozn. redakce: Děkujeme za doplnění autorovi, p. Parodie7, protože toto doplnění je obsáhlé a přínosné, zveřejňujeme jej jako samostatný životopis paní Baldové. Hortensie

Autor: Parodie7

Významná prvorepubliková herečka Zdeňka Baldová se narodila 20. února 1885 v České Třebové. Když v roce 1907 získala angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech, měla za sebou již studium na průmyslovce, studium cizích jazyků a hudby, zkušenosti z ochotnických souborů Žižkovan a Pokrok, vystoupení jako subreta v operetě.

Na prknech vinohradského divadla se seznámila s Karlem Hugem Hilarem, za kterého se v roce 1914 provdala, a roku 1922 za ním odešla do Národního divadla, jehož členkou zůstala až do své smrti. Dramaturg a divadelní režisér PhDr. Karel H. Hilar (1885-1935), vlastním jménem Karel Bakule, působil jako šéf činohry v Národním divadle do začátku roku 1935. Pracoval tak usilovně, že v pouhých devětatřiceti letech prodělal záchvat mrtvice. Ten druhý, který přišel přesně po deseti letech již nepřežil. Svou ženu však stačil výrazně ovlivnit.

Ve všech rolích působila tak realisticky a věrně, až by člověk uvěřil, že herectví není žádná námaha. Za tímto zdáním byla precizní cizelérská práce na vytvoření charakteru postavy vypracovaná do takového detailu, jakým je třeba pohyb rukou. Stačí si jen připomenout například její role, jako byla například matka kvintána Živného z Fričova filmu Škola, základ života (1938). Dále paní Dražná, předsedkyně Spolku pro povznesení mravnosti, opět z Fričova filmu Mravnost nade vše (1937), nebo stoicky klidná teta Pa v komedii Eva tropí hlouposti (1939).

Krásná byla i role hodné maminky Mařenky Hrubé ve Slavinského filmu Přítelkyně pana ministra (1940), dále maminka Stárková v Bláhovém snu (1943), maminka Hlubinová v Měsíci nad řekou (1953), atd...

Většina maminek, tetiček, sousedek - rolí, které ji provázely téměř celý život -, byla stejně milá jako jejich představitelka. Její rychlá řeč, štěbetavý projev a šibalský pohled ji předurčily hlavně ke komickým rolím. Dokázala zahrát i opačné typy - protivné, záludné maloměšťky, jakou byla lakomá Felixová z filmu Tetička. Žena všech podob - to je celková profesní bilance velké české herečky, výjimečné komičky své doby, která určitě nezůstala stát ve stínu svého slavného manžela.

V roce 1958, natočil Jiří Krejčík adaptaci divadelní hry Morálka paní Dulské. Despotická majitelka domu, kterou Zdeňka Baldová úspěšně hrála i v Národním divadle (premiéra hry v roce 1954), byla její rolí poslední. Oblíbená herečka umírá v Praze týden po premiéře filmu - 26. září 1958.

Autor: Snura