Obsah filmu Zlatá reneta
Jednoho dne se člověku začnou vracet vzpomínky a nejistota, zda vždy jednal se zodpovědností a ctí. Jak ale vrátit minulost a kde hledat oporu, když jsem sám zklamal? Introvert-ním dramatem padesátiletého intelektuála nastoupil učitel nové vlny Otakar Vávra novou etapu své tvorby, kterou se přiblížil úsilí svých žáků.
Pražského knihovníka Jana (Karel Höger) považují funebráci za jednoho z pozůstalých. „To zas bude porod," utrousí při zjištění, že půjdou s rakví daleko. Ironickou konfrontací zrození a smrti je předznamenána bilanční povaha filmu, stejně jako jeho poetika, založená na iritující konfrontaci přítomnosti s minulostí. Právě do...
Jednoho dne se člověku začnou vracet vzpomínky a nejistota, zda vždy jednal se zodpovědností a ctí. Jak ale vrátit minulost a kde hledat oporu, když jsem sám zklamal? Introvert-ním dramatem padesátiletého intelektuála nastoupil učitel nové vlny Otakar Vávra novou etapu své tvorby, kterou se přiblížil úsilí svých žáků.
Pražského knihovníka Jana (Karel Höger) považují funebráci za jednoho z pozůstalých. „To zas bude porod," utrousí při zjištění, že půjdou s rakví daleko. Ironickou konfrontací zrození a smrti je předznamenána bilanční povaha filmu, stejně jako jeho poetika, založená na iritující konfrontaci přítomnosti s minulostí. Právě do ní se chce Jan vrátit, oživit cestou po místech mládí svou stále nicotnější existenci. Jenže minulost jeho vzpomínek dávno neexistuje, idyla se změnila v realitu, v níž je na obtíž i svým příbuzným, jimž se vnutí na přespání. Ajiné horečnatě vybavované obrazy vlastního života jej zase usvědčují z celoživotní opatrnosti, ne-li zbabělosti. Dupot okovaných bot gestapa za okupace, stejně jako později stalinské
čistky v něm probudily strach a přispěly k přesvědčení, že hlavní je do ničeho se neplést. A tak přes svou kritičnost vyhasl jako autor i partner několika žen. K té první, dávné lásce Lence (Eva Límanová) z doby před dvaceti osmi lety by se teď chtěl vrátit, neboť „dokud jsem živ, není pozdě". Ale letitý stereotyp se nedá překonat a čas se nevrací. Změnilo se všechno, krajina je zatopená, lidé zestárlí, jen on až teď poznává, že z pohodlnosti čekal, že mu kfomě práce někdo vymyslí i život. Nečekaně depresivní pohled klasika české kinematografie Otakara Vávry (* 1911) na selhání vlastní generace,
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 23.11.2018
Neprožil jsem ani válku ani jsem nezažil komunisty v produktivním věku, přesto občas mívám podobně depresivní životní pocit jako hlavní hrdina filmu. Myslím, že za ten nepříjemný ponor na dno duše by se nemusel stydět ani Ingmar Bergman.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 16.12.2015
Otakaru Vávrovi se stal po režijní stránce takřka zázrak. Zfilmovat tak složitý a těžkopádný příběh Františka Hrubína o stárnoucím muži snažícího se beznadějně vyrovnat se svým životem a dávnými osudy chtělo nejen ohromné úsilí, ale i patřičné pochopení literární látky a hlavně vizi jak to celé převést do obrazu filmu. Spolupráce režiséra se samotným autorem tomu dosti ulehčilo a tak po vzájemných radách byl natočen tak hluboký psychologicky temný film, že temnější snad už být ani nemohl. Povedlo se zde vstoupit do mysli člověka tak ušlechtile, až jde z toho strach. Mistrovský a nikým jiným neopakovatelný herecký výkon Karla Högera dodal postavě svoji patřičnou sílu a tak ve spojení s povedenou kamerou, vizualizací a psychologicky temnou hudbou vznikl snímek jaký nemá obdoby. Jeho ocenění je tedy zasloužené a pro mladé tvůrce by mohl sloužit jako názorný příklad takovéto tvorby.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 7.9.2013
Tohle není film pro kdejakého konzumenta. Osloví asi jen malou, úzce vyhraněnou skupinu diváků, kteří poznají, o čem je. Pak budou do sebe všechny scény zapadat. Na takový film se musíte podívat za určitých podmínek, určité situace a stavu vědomí, majíce určité životní zkušenosti a prožitky za sebou. V žádném případě nejde o komerční film, který si klade za cíl pobavit co největší skupinu diváků, dosáhnout maximální zisk a návštěvnost, čímž má velmi malou šanci uspět mezi ostatními. Vynikající zvuk a hudba, herecký koncert Karla Högera, krásné prostředí a citlivě neuspěchané jednotlivé scény, které v černobílém provedení, jenž výrazně umocňuje celkový dojem, dávají maximalní možnost přemýšlet nejen o filmu, ale i o sobě. Pro mě je film výborný, ale obávám se ho jen tak někomu doporučit.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 3.7.2011
Film jsem viděl jednou, a již se k němu nemusím vracet, ikdyž je film s mnoha oceněním, já jsem děj nepochopil a tož, se mi tedy ani nelíbil. Höger může dělat co chce, ale film je jenom asi pro inteligenty...
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 20.4.2011
Zlatá reneta
Teď budu vypadat jako úplný barbar, ale mě se Zlatá reneta téměř vůbec nelíbila. Jediný důvod, proč jsem ji shlédl až do konce byl ten, protože dle mého názoru si Otakar Vávra zaslouží nějakou pozornost a každý filmový fajnšmejkr (za kterého se já považuji) by měl znát jeho díla.
Zlatá reneta je prózou od Františka Hrubína, jednoho z našich velikánů dvacátého století. A přesto že se jednalo o prózu, mátla mě tam přehršel básnických obratů, které jsem vůbec nedokázal pochopit. Navíc časté flashbacky mi děj zamotaly úplně. Je to škoda, ale kdybych si nepřečetl obsah filmu, vůbec bych ani netušil, oč se jedná.
Příště, až budu sledovat nějaký Vávrův film, třeba slavnou "Romanci pro křídlovku", budu se snažit pekelně se soustředit, aby mi neunikl jediný detail. Teď se tedy milovníkům této tvorby omlouvám ze velmi nízké hodnocení, bohužel jsem se snažil hledat pozitiva kde to šlo, ale téměř žádná jsem nenašel. Ale jak už jsem psal, slibuji, že příští film budu dávat mnohem mnohem víc pozor...
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film