Tvář za sklem

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví   Písmo Svaté a že na tom něco bude se   přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou   různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím,   že ne zrovna takové, jak by si sám   představoval. A o jednom takovém osudu vypráví   tento snímek, který vznikl v době socialismu,   což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik   proklínané, socialistické smýšlení. To však   nijak neubírá na kvalitě v rámci   dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým   námětem má rozhodně co říct i dnes.   Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se   týče námětu, je skutečně z čeho vybírat.   Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je   kvalitně v celém svém aspektu dané   problematiky. Právě svou   dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje   vážnost, což znamená, že se rozhodně   najedená o nic zábavného. Je to příběh,   který by bez skrupulí klidně mohl nést   označení 'osudový příběh ze života'. Má   hlubokou myšlenku a o to jde především. A je   to myšlenka v rámci obyčejného lidského   přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť   platí v každé době. A co víc, třeba se v tom   někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu   příběh otce a syna, kterak si složitě   hledají cestu smíření po dlouhých letech   odcizení. Příběh tak sleduje jejich   počínání a retrospektivou se postupně   dozvídáme, jak k jejich odcizení vlastně   došlo. Vynikající výkon Miroslava Macháčka v   roli otce a Jaromíra Hanzlíka v roli syna.

Tak nejprve zápis z mého filmového deníčku.   Je z roku 2011:
Děj to asi nemá. Jde asi o   předsedování družstva?
Chlapa vezou do   kriminálu /36/.
Tak jediné, co jsem za půl   hodiny pochopil, že se někomu nabízí nějaká   funkce. Zbytek jsou podivné střepiny, nějak   špatně rozházené a prapodivné. Většinou mne   tyhle agitky baví a mám z nich legraci, ale zde   je příběh podán velmi špatně. Ani velmi   dobří herci nezachránili pro mne   nepochopitelný scénář, a tak je film pro mne   odpad.
03102011
+++++++++++++++++++++++++
V   podstatě souhlasím s tímto starým   komentářem, jen se domnívám, že hodnocení je   příliš kruté. Snímku se pár dobrých   okamžiků, byť je jich málo, upřít nedá, a   proto dávám dvacítku ze sta.

20180909

Hned v začátku jsem si říkal - takhle unylou   hudbu, to musel napsat Štaidl. Což mi vzápětí   potvrdily titulky:-) Pak jsem se hodinu snažil   posouvat děj. Po hodině se otec se synem   konečně sešli, chvilka dojetí v lese a pak   zase půl hodiny nuda. Škoda, ten nápad není   úplně špatnej, ale nějak divně uchopenej.   Nemluvě o dementním účesu Jaromíra Hanzlíka.