Tiché doteky

Tento druh psychologických filmů mám rád.   Příběh české au-pairky, (v podání opravdu   výborné Elišky Křenkové), která přijede do   Holandska, aby se starala o přepychový dům a   poněkud autistického syna má své jemně   budované, nesnadno definovatelné napětí. Přes   počáteční problémy se jí podaří se synem   navázat upřímný vztah. Ovšem situace v dobře   situované rodině je podivně napjatá a divák   cítí, že se něco musí stát. Ovšem film   netlačí na pilu a napětí buduje velmi jemně,   rozhodně to není žádná laciná lekačka.   Skvěle vykresluje, jak mladá dívka v cizím   prostředí postupně podléhá nátlaku a   manipulacím a začne se podílet na trestání   neposlušného syna. Prostředí "rodiny‟ a   jejího okolí jí pomalu zaplétá do pozice, ve   které by původně určitě být nechtěla. Jak   snadno se nechá vmanipulovat do situace, aby   dělala něco co nechce? Jak snadno se každý z   nás nechá vmanipulovat do situace, kdy dělá   něco co nechce? Řečeno současným politickým   newspeakem - "to je dobrá otázka!‟. Já   mám rád filmy, které dokážou pokládat dobré   otázky a "Tiché dotyky‟ takovým filmem   rozhodně jsou… Až po jeho shlédnutí jsem si   dohledal, že jeho děj vychází z reálných   událostí, kolem "křesťanské‟ sekty   Dvanáct kmenů. O to víc palec nahoru.

Co se technického zpracování týká, je to   skvělé, ale z hlediska motivací postav a   dramaturgie to bohužel nedává smysl. Jen   namátkou: proč měla ústřední rodina potřebu   zaměstnávat u sebe aupairku z Prahy? vždyť jim   svou přítomností jen komplikovala situaci.   proč se s Eliščinou postavou baví nizozemská   (?) policie anglicky (neměli by mluvit   holandsky?) a tlumočí jí svůj projev do   češtiny (když anglicky umí výborně)? ...

Česká au-pairka přijíždí do Danska a spolu s   ní začneme objevovat děsivost děsivosti   prostředí silně zavánějící nacistickou   ideologií. Co teď? Děsivé, že vše je   založeno na skutečnosti.