Tiché doteky

Česká au-pairka přijíždí do Danska a spolu s ní začneme objevovat děsivost děsivosti prostředí silně zavánějící nacistickou ideologií. Co teď? Děsivé, že vše je založeno na skutečnosti.

Co se technického zpracování týká, je to skvělé, ale z hlediska motivací postav a dramaturgie to bohužel nedává smysl. Jen namátkou: proč měla ústřední rodina potřebu zaměstnávat u sebe aupairku z Prahy? vždyť jim svou přítomností jen komplikovala situaci. proč se s Eliščinou postavou baví nizozemská (?) policie anglicky (neměli by mluvit holandsky?) a tlumočí jí svůj projev do češtiny (když anglicky umí výborně)? ...

Tento druh psychologických filmů mám rád. Příběh české au-pairky, (v podání opravdu výborné Elišky Křenkové), která přijede do Holandska, aby se starala o přepychový dům a poněkud autistického syna má své jemně budované, nesnadno definovatelné napětí. Přes počáteční problémy se jí podaří se synem navázat upřímný vztah. Ovšem situace v dobře situované rodině je podivně napjatá a divák cítí, že se něco musí stát. Ovšem film netlačí na pilu a napětí buduje velmi jemně, rozhodně to není žádná laciná lekačka. Skvěle vykresluje, jak mladá dívka v cizím prostředí postupně podléhá nátlaku a manipulacím a začne se podílet na trestání neposlušného syna. Prostředí "rodiny‟ a jejího okolí jí pomalu zaplétá do pozice, ve které by původně určitě být nechtěla. Jak snadno se nechá vmanipulovat do situace, aby dělala něco co nechce? Jak snadno se každý z nás nechá vmanipulovat do situace, kdy dělá něco co nechce? Řečeno současným politickým newspeakem - "to je dobrá otázka!‟. Já mám rád filmy, které dokážou pokládat dobré otázky a "Tiché dotyky‟ takovým filmem rozhodně jsou… Až po jeho shlédnutí jsem si dohledal, že jeho děj vychází z reálných událostí, kolem "křesťanské‟ sekty Dvanáct kmenů. O to víc palec nahoru.

Prazvláštní film o české au-pair v nizozemské bohaté rodině. Eliška Křenková v roli pomocnice v domácnosti s přiděleným jménem Mia a podivná (jak se později ukáže sektářská) rodina s desetiletým Sebastianem. Nenormálno z plátna postupem času přímno čiší a Mia (podle našich měřítek normální mladá ženská) se od toho chce odpoutat. Nevím, co bylo režijním záměrem, ale pro mne byl nejsilnějším zážitkem psychický teror a znásilňující výchova malého Sebastiana a v další řadě pak diametrální rozpor ve smýšlení mladé Mii a rodičů, kteří ji najali. A také je tu zajímavé porovnání jednání, názorů a především emocí bohaté evropské vyšinuté rodiny a mladé ženy pocházejí z normálních poměrů (v těžce podřízené pozici námezdní síly). Buď jak buď, Eliška Křenková odvádí v roli Mii skvělý herecký výkon a dodává Tichým dotekům další rozměr.