Obsah filmu Škrtič z Martfü
Šedesátník Árpád Sopsits je mnohostranný talent. Už ve svých předchozích filmech prokázal, že k lidským dramatům přistupuje s mimořádnou citlivostí. Nejvíc ho zajímá, co přesně vede k jednotlivým osobním tragédiím. Tituly Střelnice (Céllövölde, 1989), Opuštěný (Torzók, 2001) nebo Sedmý kruh (A hetedik kör, 2008) také zobrazují krajní polohy lidské povahy. Jeho díla se zajímají o oběti, zlo i systém. Nekritizují však přímo, nevynášejí žádné konkrétní, násilně zformulované soudy.
V tomto světle se pak jeho novinka Škrtič z Martfű, připomínající osud Pétera Kovácse, jeví jako velmi zajímavý počin, jelikož Sopsits se v ní snaží zjistit, co...
Šedesátník Árpád Sopsits je mnohostranný talent. Už ve svých předchozích filmech prokázal, že k lidským dramatům přistupuje s mimořádnou citlivostí. Nejvíc ho zajímá, co přesně vede k jednotlivým osobním tragédiím. Tituly Střelnice (Céllövölde, 1989), Opuštěný (Torzók, 2001) nebo Sedmý kruh (A hetedik kör, 2008) také zobrazují krajní polohy lidské povahy. Jeho díla se zajímají o oběti, zlo i systém. Nekritizují však přímo, nevynášejí žádné konkrétní, násilně zformulované soudy.
V tomto světle se pak jeho novinka Škrtič z Martfű, připomínající osud Pétera Kovácse, jeví jako velmi zajímavý počin, jelikož Sopsits se v ní snaží zjistit, co se vlastně v 60. letech v městečku Martfű vyděšeném sérií násilných smrtí mladých žen stalo. Svébytný filmař se musel uchýlit k určitým uměleckým kompromisům, když se rozhodl vyprávět příběh podle skutečných událostí formou žánrového filmu. Ve své snaze byl ovšem naprosto úspěšný. Škrtič z Martfű zaujal už při premiéře na varšavském festivalu a s 54 tisíci diváky se stal vloni třetím nejnavštěvovanějším maďarským titulem v kinech. V pochvalách se předháněli i kritici, kteří dílu letos přiřkli dvě ze svých výročních cen. Škrtič byl k tomu v rámci Maďarského filmového týdne vyhlášen domácí filmovou akademií nejlepším maďarským hraným snímkem roku.
Psychologický thriller odehrávající se ve třech časových rovinách oživuje příběh sériového vraha i člověka za jeho zločiny neprávem odsouzeného. Pozvolna v něm ožívá také maďarská socialistická minulost, která občas působí na plátně nostalgicky, jindy šokuje, když divák objeví vzkaz mezi řádky, že se v zemi zas tak moc nezměnilo. I zkoumání vztahu (malého) člověka a systému zůstává výrazně středoevropské. Sopsits k tomu důsledně odmítá snový svět a povinný pozitivní vývoj. V tomto bolestně neblahém maďarském příběhu nevítězí nutně ti dobří a závěr zůstává geniálně otevřený.
Géza Csákvári
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 22.7.2019
U některých sériových vrahů mě skutečně fascinuje jejich vysoká inteligence.
Několik let dokážou tajit před svým okolím a hlavně svými blízkými, co jsou vlastně ve skutečnosti zač a čím se baví ve svém volném čase.
U tohoto filmu je jenom dobře, že si to Maďaři natočili sami, vzhledem k tomu, že se jedná o "jejich" vraha.
Možná, že kdyby to natočila produkce z jiné země, nevyznělo by podání filmu tak, jak se to podařilo jim.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 13.6.2017
Téma pošuka, co baží po vagínách pokud možno mrtvých žen, určitě není nijak objevné. Ale je to natočeno solidně, má to spád a gradaci. A hlavně já mám trestuhodně málo nakoukáno z maďarské kinematografie, o to víc jsem si to užil. A mimochodem jsem se taky dozvěděl, že v Martfü je obrovská fabrika na boty, co jim tam založil Baťa.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 10.6.2017
Maďarsko v šedesátých letech, sériový vrah, a složité prostředí zpolitizovaného socialistického státu, který má vliv na průběh vyšetřování. Uzavření první vraždy na objednávku společnosti za pomoci mučení a psychologického nátlaku na nervově labilního nevinného člověka. Každý z vyšetřovatelů má nůž na krku, vše rychle objasnit, tak zní politická objednávka. Na mě zapůsobily dvě kratinké scénky z filmu. Když se probere napadená žena, detektiv u lůžka pronese "Bože, děkuju, konečně ... vlastně Strano, děkuji". A potom zpravodajství televize "16. října 1968 opouštějí vojska Maďarské republiky území Československa, kde bylo zabráněno kontrarevolučnímu hnutí..". Škoda, že naše území neopustila v té době všechna cizí vojska.