Škrtič z Martfü

Maďarsko v šedesátých letech, sériový vrah, a složité prostředí zpolitizovaného socialistického státu, který má vliv na průběh vyšetřování. Uzavření první vraždy na objednávku společnosti za pomoci mučení a psychologického nátlaku na nervově labilního nevinného člověka. Každý z vyšetřovatelů má nůž na krku, vše rychle objasnit, tak zní politická objednávka. Na mě zapůsobily dvě kratinké scénky z filmu. Když se probere napadená žena, detektiv u lůžka pronese "Bože, děkuju, konečně ... vlastně Strano, děkuji". A potom zpravodajství televize "16. října 1968 opouštějí vojska Maďarské republiky území Československa, kde bylo zabráněno kontrarevolučnímu hnutí..". Škoda, že naše území neopustila v té době všechna cizí vojska.

Téma pošuka, co baží po vagínách pokud možno mrtvých žen, určitě není nijak objevné. Ale je to natočeno solidně, má to spád a gradaci. A hlavně já mám trestuhodně málo nakoukáno z maďarské kinematografie, o to víc jsem si to užil. A mimochodem jsem se taky dozvěděl, že v Martfü je obrovská fabrika na boty, co jim tam založil Baťa.

U některých sériových vrahů mě skutečně fascinuje jejich vysoká inteligence. Několik let dokážou tajit před svým okolím a hlavně svými blízkými, co jsou vlastně ve skutečnosti zač a čím se baví ve svém volném čase. U tohoto filmu je jenom dobře, že si to Maďaři natočili sami, vzhledem k tomu, že se jedná o "jejich" vraha. Možná, že kdyby to natočila produkce z jiné země, nevyznělo by podání filmu tak, jak se to podařilo jim.