Posedlost (1943)

Posedlost (Ossessione)
75 %
 
 

Ossessione

    Žánr: drama
    Země: Itálie
    Délka: 142 min.
Visconti často v rozhovorech uváděl, že jako svůj filmový debut zamýšlel natočit adaptaci Vergova Milence Gramigni, ale cenzura film zastavila už po první verzi scénáře. A v tu chvíli si vzpomněl na to, že mu Jean Renoir, přítel a vzor, u kterého se v Paříži učil psát a „vidět" film, věnoval překlad amerického románu Jamese M. Cainea Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Scénář, který napsali spolu s Giuseppem De Santisem, Giannim Puccinim a Mariem Alicatou dostal zelenou díky tomu, že cenzory uchlácholil americký původ předlohy, a pak se začaly dít věci.
Syn Benita Mussoliniho Vittorio, mimochodem ředitel filmové revue Cinema, do které Visconti přispíval, dle populární legendy po bouřlivých ovacích premiérového publika vztekle řval ve své lóži, že tohle není Itálie a marně práskal v teatrálních gestech dveřmi. V Salsomaggiore zase biskup druhý den po uvedení snímku přišel vysvětit kino. Film byl okamžitě zakázán a fašisté dokonce zničili jeho jediný dochovaný originál tím, že jej sestříhali na čtyřicet minut z jejich pohledu nezávadné, žánrové podívané, ale z povědomí veřejnosti se jim ho vymazat nepodařilo. Naopak, když byl film po letech z režisérova neúplného dubnegativu téměř dokonale rekonstruován, toužila jej vidět celá Itálie napříč generacemi.
Film se vymykal ze soudobé produkce především svou nebývalou realističností (točilo se nikoliv v ateliéru, ale v údolí Pádu) a důrazem na sociální problematiku. Ústřední milenecký pár se ke zločinu odhodlá nepochybně proto, že se jako celá soudobá Itálie ocitl v hluboké krizi lidství pramenící z všudypřítomné materiální i mravní bídy a nezájmu elitářského fašistického režimu o životy prostých lidí. Zcela výjimečné jsou i herecké výkony Massima Girottiho a Clary Calamaiové v hlavních rolích, které vedly ke znatelnému posunu ve vývoji italského herectví jako takového.
Poté, co viděl vyvolanou první denní práci, napsal prý střihač Mario Serandrei Viscontimu v dopise: „Tento typ filmu, který vidím poprvé v životě, bych nazval neorealistickým." O několik let později se z italského neorealismu stal světový fenomén.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

režie:
Luchino Visconti
 
 
hraje:
Clara Calamai (Giovanna Bragana), Massimo Girotti (Gino Costa), Dhia Cristiani (Anita), Elio Marcuzzo (Španěl), Vittorio Duse (policejní agent), Michele Riccardini (Don Remigio), Juan de Landa (Giuseppe Bragana), Michele Sakara (dítě)
 
 
scénář:
James M. Cain, Mario Alicata, Giuseppe De Santis, Antonio Pietrangeli, Gianni Puccini, Luchino Visconti
 
 
kamera:
Domenico Scala, Aldo Tonti
 
 
hudba:
Giuseppe Rosati
 
 
kostýmy:
Maria De Matteis
 
 
střih:
Mario Serandrei
 
 
zvuk:
Tommaso Barberini, Arrigo Usigli
 
 
výtvarník:
Gino Franzi
 
 
asistent režie:
Giuseppe De Santis, Antonio Pietrangeli
 
 
výprava:
Gino Franzi
 
 
výkonný producent:
Libero Solaroli
 
 
Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.