Obsah filmu Neporažení
Jedna vlaštovka jaroo nedělá. Ani dvě. Přece však...O dvou vlaštovkách můžeme mluvit proto, že uvedení "Neporažených" následovala do týdne premiéra "Hry o život". Proto vítej, vlaštovko, tšebas se byl tvůj přílet tolik opozdil: Vítej! Po všech těch "Mužích v povětří", "Kristinách" které nás zlobily, po všech "Ženách z vrchů", které tam pro mne za mne mohly klidně zůstat a vůbec po všech nevěrách našeho filmového umění, na něž jame málem volali pohádkový obušek z pytle ven, kdyby se nebyl ukázal tak bezzubým. Vítejte, vlaštovky opravdového kumštu, a přivolejte další družky, aby se filmová vesna opět ujala vlády věcí svých. Bylo to už věru...
Jedna vlaštovka jaroo nedělá. Ani dvě. Přece však...O dvou vlaštovkách můžeme mluvit proto, že uvedení "Neporažených" následovala do týdne premiéra "Hry o život". Proto vítej, vlaštovko, tšebas se byl tvůj přílet tolik opozdil: Vítej! Po všech těch "Mužích v povětří", "Kristinách" které nás zlobily, po všech "Ženách z vrchů", které tam pro mne za mne mohly klidně zůstat a vůbec po všech nevěrách našeho filmového umění, na něž jame málem volali pohádkový obušek z pytle ven, kdyby se nebyl ukázal tak bezzubým. Vítejte, vlaštovky opravdového kumštu, a přivolejte další družky, aby se filmová vesna opět ujala vlády věcí svých. Bylo to už věru zapotřebí.
Tolik úvodem novému filmu režiséra J. Sequense "Neporažení". Podle mého je to film dobrý, jeden z nejlepších letos (ačkoli to by nebylo tak nesnadné), rozhodně nejlepší film Sequensův. Ale protože kritika není technickou kontrolou, jak poznamenal jeden vtipný spisovatel, aby rozhodovala jen "dobré-špatné", spěchejme argumenty podpořit právě vyhlášený úsudek. Klady nového filmu - mimochodem zaplaťpámbu, že není barevný - vidím především v jeho ideovosti, v pravdivosti, v otevřenosti a přímosti, se kterou za tuto pravdu bojuje. v bojovnosti, v prostotě při veškerého pathosu, v stranickosti a v uměleckém ztvárněni toho všeho. Věru dost slov, aby se z nich nadělala omáčka neslaná nemastná.
Film se nesnažil stát "velkým plátnem" historické doby. Naopak. Na malé, ojedinělé a přesto plně typické události podali jeho autoři portrét doby. Samozřejmě ne reportážní, ale viděný a nahlížený s hlediska praxe, která nesmlouvavě prověřuje lidské řeči a programy. Tato praxe shledala námět, událost z pohnutých dní března 1939 někde na naši tehdy okleštěné hranici, plně vážící. Dala jí za pravdu. A z hlediska, podepřeného touto historií ověřenou pravdou, přistoupili umělci ke své práci. Film má postavit před oči a před srdce hrdinství prostých lidi, stmelených do houfu společným ohrožením. Postavil je před nás otevřeně, s oním třídním rozdělením, kterému se žádná složka společnosti nemohla vyhnout, tedy ani jednotka armády, ačkoli si mohla (a my to ve filmu vidíme) uchovat právě onu jednotu prostých lidí. Jinde působením tzv. "druhé republiky" silně nahlodanou.
Nesmírným kladem filmu je to, že je plně zajímavý. Nezajímavé, nepoutavé umění není uměním. To platí tím spíš pro film, umění nejmasovější. Ovšem, historie sama. kterou film podává, je napínavá, plná zajímavá - pro nás. Jsem však přesvědčen, že film zcela zaujme nejen našeho informovaného diváka, nýbrž í toho, kdo by o líčených událostech nevěděl víc, než co právě je ve filmu. Stalo se tu, co nemůžeme příliš často konstatovat: v tomto filmu roste napětí ne zevně, ale právě z dramatu, z toho, co vidíme na vlastní oči v kině.
Film přerostl o hlavu divadelní hru Jarišovu "Přísaha", kterou autor upravil s Vladimírem Borem do scénáře. Přidání prologu z doby září 1938 nezvýšilo jen poutavost snímku. Proto tu prolog zřejmě není, i když to samo by opravňovalo jeho přikomponováni, Prolog hraje důležitou úlohu pro zkonkretnění jednání postav příběhu. V něm poznáváme charaktery jednotlivých vojáků, jak se projevují v tomto vyhraněném momentě. Potom přichází zrada. Nesou jí velmi těžce a my již zrovna tušíme, že se jejich povahy zakalují. Divadelní hra nám jednotlivé charaktery předkládala: věř autorovi. Jenže my ve filmu vidíme a poznáváme, o koho jde. aby nás potom vyjevování se těchto charakterů tváří v tvář nové situaci nejen nepřekvapilo, ale zastihlo plně připravené vidět, že tito lidé prostě jinak jednat nemohli. Pravda příběhu se osvobodila od víry autorovy.
Stejně závěr filmu je neporovnatelně lepší, než závěr hry. Tam, na divadle, to bylo všechno jen jakési gesto s příchutí zoufalství, zklamání až beznadějného. Film končí logicky stejně: hrstka sebeodvážnějších se nemůže trvale ubránit takové přesile. Neporaženi bojovníci však odcházejí do lesů - chce se zrovna říci do českých lesů. Jejich boj bude ještě dlouhý. Nakonec však nemůže být jiný, než vítězný. Tak celý příběh ve filmu nemá nic společného s beznadějným či zoufalým gestem. Roste na signál, ne sice jediný a ne první, avšak nutný, aby vyrostla nová revoluční armáda ilegálních bojovníků, aby mohla v podzemí vzniknout Národní fronta, základ dnešních našich vítězství.
Film hýří dobrými hereckými výkony. Vyzdvihněme z nich Heverleho, Sováka, Mareše, Deyla. Představitel štáb. Kapitána Richtera, slivenský herec L. Chudík, připomněl našim filmařům, aby nezapomínali na výrazného představitele Bagára z Vávrova "Nástupu". Na druhé straně jakkoli dokonalý výkon Růžkův přece jen varuje před stereotypním obsazováním tohoto herce.
Zcela mimořádnou v praxi posledních našich filmů se ukazuje skutečnost. že se režisér dostal, jak se říká, "nad scénář". Při tom šlo o scénář dobrý.
Sequens vyrostl v režiséra před našima očima. Vždyť pouhých pět let dělí od sebe jeho diletantský začátek. Film o traktoristce, a dílo tak výrazné zralosti - "Neporaženi" dílo nadto režijně náročné a smělé. Už ve svém druhém filmu "Olověný chléb" se Sequenaův talent znatelně projevil. Nebylo jeho chybou, jestliže to většina kritiků tehdy nepostřehla. "Větrná hora", to už bylo vítězství na celé čáře, ztlumené v závistivých očích jen tím "lehčím" žánrem dobrodružného filmu. Nyní tedy "Neporažení" potvrzují umělecký talent a schopnosti Sequensovy nepopiratelně.
To ovšem neznamená. že ve filmu nejsou slabá místa. Některé scény a pojetí některých postav neuspělo. Tak třeba zrovna npor. Žáček nevybočuje z jednostranné černosti. Nadal ho touto čerností již scénář, režie ji však ještě podtrhla. Nebo třebas symbol smrti Pepíka a Anči, při němž najednou utichne proti vší logice střelba, začíná šustit papírem. Odmítnutí majora na velitelství, když má provést nacistický rozkaz, má také v provedení bliž k frázi než pravdě. Slabě se režisér vypořádal s recitací Neumannových veršů, hlavně po druhé, na stráži. (Mimochodem. proč se ve filmu neřeklo, že to jsou verše S. K. N.?) Zbytečným natahováním utrpěla scéna likvidace zrádného nadporučíka. Slabiny najdeme ve scénách pokoušejících se o lyriku.
To všechno však bohatě převažují scény skutečně skvělé, k nimž patří především všechny záběry bojové. Dokonalé vyjádření našli režisér s kameramanem pro prolog. Škoda. že nemohli vynechat vysvětlující titulek a škoda také, že panorama zešeřelé Prahy není technicky zcela bezvadné (chvěje se). Vynikající dokonalosti dosahují scény samovolné mobilisace na světnici, kdy se vojáci rozhodují pro boj. K dokonalosti dovedl režisér přechod Deylův přes nacisty obsazený most. Loučení vojína Jardy (Sovák) s desátníkem Říhou (Heverle), stejně jako hrdinská a přece tak prostá smrt desátníkova nám vtlačí slzy do očí. Konečně samotný závěr filmu. tak choulostivý vychází silně a výmluvně právě díky naprosto suverénnímu zvládnutí režisérem a kameramanem Miličem.
Vcelku tedy můžeme pokládat film "Neporažení" za velké umělecké vítězství. Záslužnost této skutečnosti ještě znásobuje fakt, že tohoto vítězství bylo dosaženo v uměleckém díle tak výrazně ideovém. Nezapomínejme však, že to také bylo i příčinou úspěchu. Vždyť - potřebuje-li to ještě někdo - výsledek "Neporažených" dokládá nesmlouvavě pravdu o souvztažnosti obsahu a formy uměleckého díla stejně jako podává jasné svědectví o tom, že ten, komu je jasno a kdo si stanovil velký cíl, jde vpřed a umocňuje své síly.
Kdo má pravdu a jasný cíl, zmobilizuje své srdce k hrdinství a konec konců zvítězí. To potkalo komunisty a prosté vlastence, hrdiny filmu "Neporažení"... to potkalo umělecky také autory filmu v čele s J. Sequensem.
Autor/Zdroj: Kliment Jan/dobová recenze < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 6.9.2019
Velmi dobře natočeno. Má to i dost silných scén. Ano, spousta patosu, spousta přehrávání, ale tak by to mělo u těchto „vlasteneckých“ filmů být. Jaksi to k nim patří. Ony právě tyto přehrané či přehnané scény dávají tomuto snímku ty pravé grády. A nutno dodat, že to všichni herci s bravurou zvládli. A nebýt té scény novinovým výstřižkem od Gottwalda, dal bych ještě více.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 14.9.2017
Nedávno jeden z našich kolegů napsal, že mu nevadí, když američani točí filmy, kdy rozumný divák musí poznat, i když je film rutinně natočen, že jde o film 4. cenové skupiny, nereálné scény, protože je na straně američanů. Válečné filmy, natočené v 50. letech u nás, se alespoň drží reality a těch soudruhů, tam zase tolik nikdy nebylo vysloveno. Je potřeba vzpomenout, že je po válce, angličani i francouzi se nás vzdali, vyklidili pole, aby přišel červený sibiřský medvěd a dopadlo to, jak to dopadlo. Herci, téměř na začátku svých kariér, nikdo diváky nehonil do kin, dnes režiséři můžou jenom snít, za kolik ta legrace stála a kolik se vydělalo, když divák šel za 5 korun. Ještě později byly natočeny filmy z období II. války, přišly slabé filmy z Vávrou a od té doby žalostně nic, pominu Tobruk. Neporažení, Uloupená hranice, Němá barikáda, Vyšší princip, Bílá tma, vždyť mezi tím uteklo téměř 60 let a na ty filmy se stále dá dívat, pokud se více nebudu věnovat vymíváním mozků...
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.9.2017
“Dějiště našeho příběhu nelze vyznačit na mapě. Bylo všude, kde se odehrávaly slavné činy lidových hrdinů v těžkých dobách nacistické okupace. Všem těmto bojovníkům je připsán náš film…” Tak zní titulek na konci filmu inspirovaném skutečnou události u Czajankových kasáren 14. března 1939. Tato událost nechť zůstane skutečným hrdinským činem v československých dějinách. Děj tohoto snímku probíhá samozřejmě jinak a na svou dobu vzniku se to bohužel nemohlo obejít bez politické agitace. I obrovský příval vlastenectví nejen mezi vojáky, ale i mezi civilisty je moralisticky vzýváno po všech směrech. Asi nejcitovější scéna je promluva smutné babičky k vojákovi, jehož oddíl se stahuje z pohraniční pevnosti. “Proč....?” Snímek se jeví jako velmi dobře natočený. Válečné scény jsou odvedené dobře a dramatičnost zrovna tak. Jen ta romance na začátku se zdá být krapet přepálená. Buď jak buď, film je připomínkou tragické noci československých dějin roku 1939 a to filmovou zábavnou formou. A vůbec není náhodou, že na režijní stoličce seděl Jiří Sequens st. Ten to uměl vždy dobře podat.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 16.2.2014
Tento film je hodně pocitový a řadí se mezi vlastenecké. V letech 1938 - 1939 dostal náš národ těžkou ránu do psychiky a morálky. Odhodlání bránit se bylo sraženo zradou tzv. západních mocností. Příběh sice může vypadat až přehraně a nedůvěryhodně, ale tak jako jsou pocity ve filmu znázorněny, tak to lidé ve skutečnosti cítili.
Reklama
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 11.9.2011
Zdařilý film podle pravdivých událostí
Tehdy když 23.10. 1938 proběhla mobilizace, tak všichni chlapi plni odhodlání nastoupili do svých pozic na hranicích s odhodláním bránit naši vlast proti fašistickému Německu. Když pak Mnichovskou zradou po které nás spojenci Francie a Anglie nechali na pospas Německu, museli svoje pozice opustit - šli v kolonách domů a cestou brečeli jak malý kluci, český národ čekalo 6 dlouhých let plných utrpení a boje o holou existenci.
Nazpět k filmu - je volně inspirový událostmi na severní Moravě v Místku, kde se s jednotkami nacistického Wehrmachtu střetli příslušníci 3. praporu pěšího pluku 8 "Slezského". Je to film který ukazuje pravdivé odhodlání všech československých prostých vojáků, kteří by v té osudné chvíli položili při obraně svých domovů a rodin, své vlasti, raději život něž by ustoupili...
Proč armáda nebránila naše území? Hitler tehdy "pozval na návštěvu" našeho prezidenta Háchu - ten byl brutálním způsobem přinucen ( bylo mu vyhrožováno bombardováním Prahy německým letectvem a jejím srovnáním se zemí) k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava.
Jak by dopadlo kdyby se celá naše armáda v r. 1939 bránila fašistickému Německu? Dle mého názoru by to dopadlo špatně, naší prohrou. Neměli jsme šanci, protože jsme mnichovskou zradou v r. 1938, přišli o svoje pohraniční opevnění. A jak bychom dopadli, kdybychom se bránili hned v r. 1938? To již tak jednoznačné není, naše pohraniční opevnění bylo na špičkové úrovni i když nebylo ještě úplně doděláno. Sami němci se o našem pohraničním opevnění zmiňovali s úctou a obdivem.
Pro "nevěřící Tomáše, zda se jedná o film natočený podle skutečných událostí - zde je výňatek z článku Československé výstřely od září 1938 do března 1939 ( zdroj Česká televize): V březnu 1939 se ozvaly výstřely i na severní Moravě v Místku, kde se s jednotkami nacistického Wehrmachtu střetli příslušníci 3. praporu pěšího pluku 8 "Slezského".
Co se vlastně tehdy v Místku odehrálo? Proč ke konfliktu došlo?
KS: Místek se nachází v průmyslové oblasti. Nacisté se obávali, že dříve, než tam vstoupí oni, podaří se to Polákům. Proto den před tím, než začala okupace Českých zemí Wehrmachtem, se do tamní oblasti vydaly jednotky německého pozemního vojska doprovázené některými formacemi SS. Ty pak v Čajánkových kasárnách, kde byla umístěna část pluku 8 "Slezského", narazily na odpor.
Nikdo z československé jednotky nedostal instrukci o tom, že nemá zakročit proti postupujícím zahraničním jednotkám. Takový rozkaz dostali všichni důstojníci Československé armády až druhého dne.
Pamětníci i dokumenty se shodují na tom, že iniciátorem odporu byl jeden z velitelů rot, kapitán pěchoty Karel Pavlík. Co to bylo za člověka?
JM: Karel Pavlík byl v té době velitel 12. kulometné roty. Byl to důstojník každým coulem, oblíbený u vojáků pro svou říznost, ale zároveň spravedlnost.Tuto osudnou noc byl ve službě ještě společně s dalším důstojníkem a velmi dobrým přítelem, poručíkem Karlem Martínkem. S ním se Pavlík velmi iniciativně chopil obrany kasáren a velení vojáků.
To, že byl skutečně statečný člověk, prokázal v pozdějších letech, když se aktivně zúčastnil odboje. Tato jeho činnost skončila za dramatických okolností v roce 1942, kdy byl zrazen, postřelen na útěku a nakonec zajat. Byl mučen, a protože o odboji nic neprozradil, nacisté jej v březnu 1943 v Mauthausenu popravili.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 11.9.2011
Odporný propagandistický škvár.
"Vojíne Jardo, ty jsi tu taky? Bez tebe se taky žádná rvačka neobejde..."
To je asi tak v kostce vyjádřeno to, o co tu jde. Ne o vlastenectví, nýbrž - o rvačku. (Vlastenec je ostatně největší válečný stváč. Kdyby se každý staral jen o sebe a bránil jen sám sebe, bylo by po válkách. I kdyby každý "zbaběle" utekl před silnějším, bylo by též po válkách. A kdo uteče, ten vyhraje.) A proto, když se natěšení vojáci dozvědí o vyhlášené kapitulaci, připadá nám najednou, že se nevztekají a necítí podvedeni ani tak slabošskou vládou, která jim nařídila vzdát se nepříteli, jako spíše tím, že si nezastřílejí.
Filmu ovšem vládne výrazně komunistická propaganda a komunistický výklad dějin. Kromě toho se žádná taková událost, jako ta ve filmu, nestala. Češi bez odporu složili zbraně. Lživá propaganda dosahuje takové výše, až je úplně směšná a svádí k pronášení ironických poznámek - takže se u toho lze nakonec vlastně dobře, nicméně zvráceně pobavit.
Obyčejný voják vyzývá velitele pevnosti, aby rozdali zbraně dělníkům, čte mu z jakéhosi taháku Gottwaldův výrok o tom, že nepříteli se nesmí ustupovat (zatímco sám "hrdinný" Klement Gottwald už byl tou dobou dávno schovaný až kdesi v Moskvě); buržoazní důstojníci německá vojska vřele vítají, zatímco obyčejní lidé se všichni spontánně přidávají ke komunistům; velitel se nemůže dovolat na vrchní velení vojsk, protože všichni odtud uprchli, ale Němci přesto tamtéž nacházejí plnou budovu generálů.
Nejlepší na válečných filmech jsou ovšem ty dětinské chyby v bojové taktice: Němci sice zapálí vychytrale dýmovnice, aby jimi kryli svůj postup, ale pak stejně musejí počkat, až se dým rozplyne, jinak by neviděli zase nic diváci; vojáci kráčejí volným krokem, nekryjí se, neběží přískoky vpřed - proto jsou snadným terčem. Obkličují dobývanou budovu, proniknou dokonce za dům, ale přesto nevidíme, že by se vzadu jakkoli bojovalo; naopak tudy zbytky obránců uprchnou, ještě k tomu po řece, a to díky neuvěřitelně absurdní lsti na odlákání jediného hlídkového vozu na mostě. No zkrátka samý nepřerušený sled nelogičností a nesmyslů, jejichž výčet a rozbor by se sem už ani nevešel...
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 14.9.2010
Velká herecká jména, silný příběh vycházející ze skutečných událostí, o kterých se ovšem dneska již jen málo mluví vzhledem k následné válečné smršti. Daní době vzniku je nutná teze, že jedině komunisti byli ti správní a pochopitelně už věděli, že tu válku vyhrajeme "my" (!) a že po válce bude komunismus a všichni se budou mít dobře. Přes tyhle drobné nešvary film určitě i dnes zasluhuje pozornost.
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 21.8.2010
Jeden z nejlepších protiválečných filmů natočených v padesátých letech. Ideologické dílo poplatné době natáčení, vedoucí roli v odporu proti německým okupantům táhnou samozřejmě komunisté, členové malé hraniční posádky. Ale dobře a napínavě natočeno, a hlavně herecky obsazeno.
Reklama
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 7.11.2007
Neporažení
Jedna malá posádka nedaleko hranic neuposlechla rozkazu vydat vše Němcům při obsazování Československa v ranních hodinách 15 března 1939 a postavili se ze zbraní v ruce nepříteli.Svůj boj dokončili,ač měli ztráty.Všem tento film doporučuji.Dávám 10 bodů.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film