Mlčení

Musím říct, že Bergmana moc nakoukaného   nemám a Mlčení si mě získalo hned několika   atributy. Komorní příběh, snímání kamery,   absence hudby, nasvícení scén, symbolem života   a smrti. Tohle všechno je Bergmanovou devízou ve   všech jeho dílech. Mlčení je příběhem dvou   sester, které mezi sebou skoro nekomunikují a   spojení, které by k sobě mohly najít napevno   ztrácejí. Na své cestě, která začíná ve   vlaku se zastavují v cizí zemi, kde nikomu   nerozumí a zůstávají v jednom hotelu. Už   tohle je zajímavé, že divák pořádně ani   neví, kde jsou a kam jedou. Doprovází je syn   jedné z nich, který pobíhá po hotelu a na   svět nahlíží svýma dětskýma očima. Poutá   ho láska k matce, která se mu však moc   nevěnuje, zatímco její nemocná bezdětná   sestra by s ním byla moc ráda. Ester, která je   snad až incestně zamilovaná do své sestry Anny   se utápí v alkoholu, zatímco Anna si chodí   užívat sexu s náhodným číšníkem. Je to   víceméně hodně psychologický film, který   nahlíží do zákoutí duší obou sester a   dusné prostředí napětí jen zvyšuje. Nebojí   se též odhalit nahotu nebo masturbující   scénu, na svou dobu rozhodně odvážný počin.   Obě sestry v podání hereček Ingrid Thulin a   Gunnel Lindblom byly k sežrání. Výborný byl i   hotelový sluha, jehož se příběh zčásti   také dotýká, nebo liliputáni, kteří obývali   jedno apartmá. Je čas tvorbu Ingmara Bergmana   pořádně nastudovat. Mlčení mě k tomu   perfektně nakoplo.

Výsostný film z doby, kdy filmoví tvůrci byli   ještě skálopevně přesvědčení, že film je   umění a tenkrát některé filmy bezesporu byly.   Tento k nim rozhodně patří. Těžce   psychologický trojuhelník dvou sester a syna   jedné z nich. Cesta vlakem těžko   identifikovatelnou zemí, se střídá s pobytem v   starosvětsky luxusním hotelu, kde hotelový   číšník je spíše zámeckým sluhou.   Kompoziční i světelná hra s kamerou a velmi   cudná erotika. Krásná Anna (Gunnel Lindblom)   ukáže jedno ňadro a na půl vteřiny svou nahou   postavu, (zezadu samozřejmě). Její neméně   krásná starší sestra Ester (Ingrid Thulin),   pak předvede, jak se sama sebeuspokojícně   šátrá pod pyžamem. To byla na svou dobu,   jistě velmi odvážná scéna. U nás v té době   byla velké tabu i mužská masturbace, natož ta   ženská. Film nabízí mnoho krásných   filmových obrazů a ještě více dějových   nevysvětlení a záhad. Je vztah starší Ester,   ke své mladší sestře lesbicky incestní? Film   plný otazníků a nedořečeného. Uzavřená a   nemocná Ester se utápí v alkoholu. Anna zase   hledá povyražení v náhodném, promiskuitním   sexu. O jejím manželovi, respektive otci jejího   dítěte, se nedozvíme nic. Divák se nedočká   žádného happy endu, ani katarzního   rozhřešení, či vysvětlení. S dnešní   komerční filmovou produkcí je tento film   naprosto nesrovnatelný.

Ester trpí záhadnou a svízelnou plicní   chorobou, která se neustále zhoršuje. Rovněž   incestní napětí se neustále zvyšuje. Ester   mučivě prožívá svou lásku k sestře Anně,   která ale její cit vůbec neopětuje a svou   normální sexuální potřebu ukájí jiným   způsobem.

Pro Mlčení mám slabost, přestože je jeho   příběh opravdu hutný a nesnadno pochopitelný.   Příběh dvou žen v zemi, kde se mluví řečí,   které oni nerozumí. Napětí mezi nimi. A   několik dalších detailů - malý kluk Johan,   trpaslíci či hotelový sluha tvoří příběh,   jenž ve vás zanechá hodně a nebo vůbec nic.

Dvě sestry, které se už ani nesnaží najít k   sobě cestu. Jejich vzájemný chlad podtrhují   "povinné" dialogy v podstatě o ničem.   Mezi tím vším malý kluk, který cítí to   mrazivé citové nic, ale postata věci mu ještě   naštěstí uniká. Film ve kterém se toho   příliš nenamluví, ale přesto ve Vás   rozpoutá pravou pocitovou bouři.

Film, který jsem viděl už několikrát a který   jsem ještě pořád nepochopil. Možná v něm   hledám něco, co v něm není, ale jako hádanka   a zdroj inspirace k přemýšlení je výtečný.