Komisař Maigret klade past

To co je u nás Rudolf Hrušínský jako major   Kalaš, je Jean Gabin jako komisař Maigret.   Mistrovské dílo detektivního noir filmu s   ukázkovou výslechovou lstí na dopadení   pachatele sériových vražd. Jean Gabin ho   ztvárnil přesně s vůlí sobě vlastní. Jeho   charisma vytváří naprosto nezapomenutelný   zážitek jak na poli filmovém, tak i   detektivního žánru. Silný konverzační   scénář dává všanc napětí a neutuchající   atmosféře. Kontrast černobílého obrazu   dodává tak úžasné obrázky, že by to barva   podobně neměla šanci zvládnout.   Nenapodobitelná klasika, kde se ve svých   začátcích mimo jiné objevili i pozdější   slavné francouzské herecké hvězdy jako třeba   Lino Ventura či Annie Girardot. Je příjemné je   vidět v daleko mladším věku než jak je známe   z pozdějších dob. Nevím jestli tomu tak je,   ale tento snímek má právo být zařazen do   zlatého filmového fondu.

Kdo neudrží své emoce na uzdě, ten prohraje.   Komisař Maigret to ví, a tak stačí nalíčit   jen malou psychologickou past, aby se vždy   labilní zločinci sami do ní chytili a přiznali   se k svým bídným zločinům. V závěru   použije dokonce známý biblický trik krále   Šalamouna, jímž chytne na vějičku ze dvou   žen tu, která víc miluje svého milovaného   vraha, pro nějž je schopná i vraždy.   Všimněme si, že "pan Maigret", jak mu   posměšně říká vrah v anonymních dopisech, k   chycení a k usvědčení pachatelů nepotřebuje   ani žádnou pistolku z výbavy dnešních   filmových drsných "poldů", ale   zvládá rozřešit téměř celý případ   převážně psychologicky - a bez sprostých slov   a nadávek. Duch vždy vítězí nad hrubou silou   - alespoň ve filmu.

Souhlasím v mnohém s Argensonem, pouze se   domnívám, že by žádný z herců sám o sobě   nemohl podat špičkový výkon, pokud by k tomu   neměl v dané chvíli protihráče. Myslím si,   že to byl Gabin se svými zkušenostmi, kdo   vydráždil hysterického malíře Luciena v   podání Jeana Desaillyho k mimořádnému   výkonu. Gabin dle mne udával filmu rychlost a   spád, včetně těch herců, kteří se již v   té době dali počítat ke zkušeným   harcovníkům francouzského filmu.

Nezpochybňuju, že to celé stojí na Jeanu   Gabinovi, ale myslím, že jeho úloha se v tomto   konkrétním případě zbytečně démonizuje.   Mnohem osobitější výkony tu podali Jean   Desailly v roli hysterického malíře a Lucienne   Bogaert v roli jeho neméně hysterické matky.   Pro mě osobně bylo přínosné vidět i   předválečnou hvězdu Jeanne Boitel jako   sympatickou paní Maigretovou. Naopak vyzdvihovat   Lino Venturu je opět malinko mimo mísu, protože   ten se tu jenom několikrát nevýrazně mihne. A   naopak Annie Girardot tu má velmi zajímavou roli   s vývojem, navíc výborně vypadá. Má to celé   atmosféru, ale místy se to malinko táhne,   takže na plnej knedlík to není.

Jean Gabin, který zemřel 15.listopadu 1976, a to   je datum, kdy zemřela i moje babička, která   byla zpopelněna stejně jako Gabin, ale ona šla   na hrob a veliký herec šel do moře. Jeho role   Maigreta, kterou si střihl třikrát se zapsala   hluboko do podvědomí diváků, kdy ve filmu   Komisař Maigret klade past pátrá po vrahovi,   který v tmavých uličkách vraždí ženy. A   neumí si pomoci, ale jeho vyšetřování jej   stále táhne a vrací do řeznictví, kde mu je   podezřelý řezník, kterému ale dává dobré   aliby jeho žena. A když je nějaký den ve   vyšetřování, dojde k další obdobné   vraždě. Co si může více přát, má   neotřesitelné aliby jako hrom ale z filištróna   Maigreta si nikdo dělat srandu nebude, proto   použije lsti. Tento motiv jsme mohli vidět i v   jedné české inscenaci z nedávné doby...