Perfect Days - I ženy mají své dny

S Erikou se seznamujeme v den jejích čtyřiačtyřicátých narozenin. Je populární hvězdou televizního pořadu a úspěšnou majitelkou vyhledávaného kadeřnické salonu. Je sice vdaná, ale s manželem Viktorem už dávno nežije. S postupujícím věkem začíná toužit po jediném, co nemá - po dítěti. Zdánlivě jednoduchá věc má však malý háček. Erika totiž nemá žádného skutečného intimního přítele. Ve chvíli, kdy se začne snažit, aby její manžel naplnil svoji otcovskou roli, zklamaně zjišťuje, že přichází pět minut po dvanácté. Chce dítě, a tak je ochotná dospět k cíli všemi možnými prostředky. Švagrová Alice jí navrhuje, aby šla na umělé oplodnění. To by ale nesnesla Eričina staromódní matka. Nakonec začne přemlouvat svého homosexuálního kamaráda Richarda, aby jí daroval sperma. Jeho výpomoc však nabývá tragikomických rozměrů a vše navíc komplikuje tajný poměr s mladičkým barmanem Adamem.

Zdroj: Nova

Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky, která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové, trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela, krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky. Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se – ač sama sebe proklíná – dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard. Takhle vypadá úspěšný život Eriky Oskarové, hvězdy televizního pořadu “Před a po”. Přitom Erika má skoro všechno – vlastní pořad, vyhlášený kadeřnický salón, velký byt s terasou a svobodu, ale s každým přibývajícím rokem víc a víc touží po tom jediném, co nemá – a to je dítě. Erika tedy nastolí plán “Dítě” a pustí se do něj se stejnou vervou, se kterou budovala jak svůj podnik, tak své vlastní já….

Komedii Perfect Days – I ženy mají své dny natočila Alice Nellis podle hry skotské dramatičky Liz Lochheadové (nar. 1947) Perfect Days, kterou s velkým úspěchem inscenovala v pražském Divadle Na zábradlí už v roce 2003 (hra se udržela na repertoáru až do roku 2010). Pro filmovou adaptaci však autorka scénáře a režisérka zvolila nové obsazení s výjimkou Zuzany Bydžovské, jež hrála v představení hlavní roli, ale ve snímku představuje švagrovou Alici. – Čtyřicátnice Erika je atraktivní, vtipná, sebevědomá, ale osamělá, i když je ještě formálně vdaná za Viktora, s nímž však už nežije. Má luxusní byt, vlastní kadeřnický salon a vlastní televizní pořad, ale čím dál víc touží po dítěti. Kupodivu však není schopná navázat známost. Přiměje tedy k pomoci svého homosexuálního kamaráda, herce Richarda, jenže pak se sblíží se znovunalezeným synem své švagrové Adamem. Tají nový vztah tak dlouho, až to konečně praskne, a ona musí nést následky. Ještě štěstí, že se jí podařilo mezitím otěhotnět. A tak se v závěru stará o holčičku a konečně je spokojená. – Snímek nezapře divadelní předlohu, což se projevuje relativně dlouhými konverzačními scénami a situačním humorem, těžícím zejména z drobných nedorozumění a z trapných okamžiků. Svým stylem připomíná filmařčin titul Tajnosti (FP 6/2007), byť v jiné poloze. I tady jsou luxusní či „malebné“ interiéry, i tady hraje důležitou roli soundtrack (zde písně Jana Ponocného). Samozřejmě nejdůležitější je herecký projev typově výborně obsazených představitelů v čele s Ivanou Chýlkovou, přesně charakterizující postavu emancipované, inteligentní a vtipné ženy, pozdně objevující mateřský pud.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/12