Intimní osvětlení

Bambas je ředitelem venkovské hudební školy a žije s rodinou - korpulentní manželkou, dvěma dětmi a prarodiči v rozestavěném dvougeneračním sídle, kam za ním přijíždí jeho kamarád Peťan, hudebník z města, se svou krásnou mladou milou. Původním záměrem jejich setkání byl společný koncert, a důležitou linii tak mají hudba a hraní: nacvičování Dvořáka či Mozarta, ale také lidové hraní na pohřbu.
Na koncert ovšem nakonec ani nedojde a hudební setkání se mění v bilanci zmarněných životů, která vrcholí v noční opilecké sekvenci, kdy Bambas říká Peťanovi: „Máš barák? Nemáš! Máš auto? Nemáš! Si ženatej? Nejsi ženatej! Tak nejsi vyřízenej!"
Film těží z groteskní banality obyčejného života (zachyceného v důvěrném časoprostoru domáckého prostředí a v jakoby nahodilé výseči běžného života), která slouží jako zdroj komického a lyrického ozvláštňování. Útržkovité a nezavršené vyprávění evokuje nevzrušivou každodennost a současně tematizuje fragmentárnost úsilí postav a jejich nenaplněná očekávání. Vývoj událostí a dosažení cíle se tu ukazují jako nemožné, nicméně poodhalují vnitřní svět postav, jež mají nejen své limity, ale také své touhy.
Intimní osvětlení se v duchu veristické estetiky natáčelo v reálech a s účastí neherců. S výjimkou Věry Křesadlové a Jana Vostrčila to platilo pro všechny role, jež byly obsazeny neobvykle důsledně nejen s ohledem na typ, ale také na profesní a sociální příslušnost: Karel Blažek (Bambas) byl občanským povoláním zástupcem ředitele hudební školy v Táboře, Zdeněk Bezušek (Peťan) hrál ve FOK - Symfonickém orchestru hlavního města Prahy apod. Vizuální styl filmu působivě pracuje s pečlivými černobílými kompozicemi, s tlumenými kontrasty, rozptýleným světlem a jeho přirozenými zdroji a dosahuje ozvláštňující impresionistické kresby, která dává filmu jemnou spojitou texturu a poetickou atmosféru. Bohatost a jedinečnost Intimního osvětlení vychází právě z toho jemně nadýchaného koktejlu humoru a melancholie, autentických podrobností a imaginace, to vše ve vytříbené minimalistické formě.

Jiří Voráč
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Za provinčním hudebníkem přezdívaným Bambas přijíždí u příležitosti konání amatérského koncertu Petr, Bambasův bývalý spolužák z konzervatoře. Vlastně nic jiného se už ve filmu nestane, ti dva spolu popíjejí, povídají si do noci, trochu muzicírují… Vše napovídá tomu, že Petr, který s sebou přivezl atraktivní přítelkyni, zatím nezakotvil a užívá si svobody. Zato kolem Bambase pokřikují jeho děti, musí poslouchat tchyni a zejména bodrého a agilního tchána a jít zahrát i na pohřeb, mají totiž rozestavěný dům a každá koruna je dobrá. Kamarádi se neviděli deset let a teď rozháraně bilancují, kolik toho zbylo z mladických ideálů, Bambas se cítí „zahrabaný“, ale možná, že Petr by s ním docela rád měnil. Film složený z nicotných okamžiků, jemně hořké komiky a melancholické nálady je jako pověstná kapka, v níž se zračí svět – vypovídá s pronikavostí a podmanivou autenticitou nejen o krizi třicátníků, ale i o tom, z čeho se skládá celý lidský život.

Zdena Škapová
MFF Karlovy Vary 2016

Na koncert amatérského orchestru přijíždí do malého města bývalý spolužák ředitele místní hudební školy. Několik společně strávených hodin odhalí zdánlivě rozdílné osudy dvou dávných přátel. Oslnivý debut Ivana Passera se zařadil mezi základní díla nové vlny a zůstal režisérovým jediným českým celovečerním filmem. V Intimním osvětlení se po dlouhých letech setkávají dva bývalí spolužáci z konzervatoře. Petr přijíždí za svým kamarádem Karlem alias Bambasem, aby se zúčastnil jím připravovaného koncertu. Oba měli kdysi stejné možnosti, ale jejich nynější situace se od sebe liší. Na první pohled ... Petr se stal uznávaným pražským sólistou a na venkov ho doprovází atraktivní přítelkyně. Bambas je ředitelem místní hudební školy. Žije se svou ženou, která „není žádná intelektuálka", dětmi a starými rodiči v nově postaveném domě. Dávní přátelé využijí setkání jako příležitost k bilancování a nostalgickému vzpomínání na časy, kdy chtěli něco dokázat. Debutový snímek Ivana Passera lze řadit mezi klíčová díla „veristické linie" české nové vlny, jejíž vývoj dále určovali především Miloš Forman a Jaroslav Papoušek. Častá spolupráce trojice zmiňovaných autorů se nutně podepsala na příbuzné poetice jejich filmů. Také pro Intimní osvětlení je charakteristická snaha o autentičnost ve výstavbě příběhu a jeho zpracování. Snímek postrádá děj v tradičním slova smyslu, spoléhá na improvizované dialogy a scény, využívá reálné lokace, v titulních rolích se představují neherci a podobně. Intimní osvětlení zůstalo jediným celovečerním filmem Ivana Passera, natočeným v Československu. Po emigraci v roce 1968 pracoval výhradně v zahraničí.

(lusk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Komedie INTIMNÍ OSVĚTLENÍ se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkají po deseti letech. Film byl natáčen zajímavým způsobem. Celý vznikl v exteriérech a v reálu skutečné rodinné vilky u Tábora a hráli v něm prakticky samí neherci. Autoři v něm nezakrývají lidské slabosti a nedostatky, ale typicky ironickým a úsměvným způsobem je zdůrazňují.

Po letech se setkali dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na místních pohřbech. Několik hodin ze života obyčejných lidí "nasvítil" autor ojediněle vzácným způsobem. Nezakrývá slabosti a nedostatečnosti, ale zdůrazní je s typicky ironickým a úsměvným pochopením. Kromě povídky Fádní odpoledne jediný český film režiséra, který se ve světě neztratil. Jeho další filmy si zatím do českých kin cestu nenašly.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu

Trezorový snímek režiséra I. Passera a scenáristů J. Papouška a V. Šaška je, jak bylo v českém filmu 60. let dobrým zvykem, obsazen řadou neherců. Žánrově jde o obrázek jednoho ospalého vesnického víkendu, kdy přijíždí „světácký" spolužák místního ředitele hudební školy, který zde vystoupí na promenádním koncertě. Do komunity typicky usedlé vesnické rodiny, ne nepodobné proslulým Homolkovým, přivádí i svou městskou přítelkyni. Konfrontace vesnického a městského životního stylu a uvažování lidí přináší těžko uvěřitelné a přesto povědomé momentky a mistrné gagy, jež činí z Passerova debutu vynikající zkratku jak o mezilidských vztazích, tak o rozhodujícím vlivu prostředí, v němž žijí. Bezprostřednost a komičnost dobře vypointovaných situací zachycuje kamera tehdy začínajícího M. Ondříčka.

Zdroj: Kino ART

Po letech se setkali dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na místních pohřbech. Několik hodin ze života obyčejných lidí „nasvítil" Ivan Passer v originálním stylu. Nezakrývá slabostí a nedostatky, ale zdůrazňuje je s ironickým a úsměvným pochopením. Kromě filmové povídky Fádní odpoledne je Intimní osvětlení jediným českým filmem režiséra, který se ve světě neztratil (z televize známe např. jeho snímek Cutterova cesta). Hrají Karel Blažek, Zdeněk Bezušek, Věra Křesadlová, Jan Vostrčil.

Autor/Zdroj: /Kino AERO