Dnes o půl jedenácté

Jsem si vědom, že v roce 1949 filmová detektivka asi jinak natočit nešla, ale to bohužel nic nemění na tom, že je to jako film sotva průměrná záležitost a to, že je to alespoň průměrné, je výhradně zásluha některých herců. Celý scénář s jeho zápletkou by totiž jako průměrný nešlo označit ani s hodně velkou dávkou fantazie a shovívavosti.

Víceméně nudné krimi, které je celé bez vzruchu. Kromě pana Beyvla herci nic moc. Vidět a zapomenout.

Josefa Beyvla v roli vrchního inspektora si asi málokdo umí představit, ale přeci jen se tak stalo a právě v tomto detektivního snímku. A vypadá v tom vskutku dobře. V době natáčení se psal rok 1949 a tak jasné, na co musel být zaměřen. Třídní nepřátelé byli ve své době ti největší záškodníci socialismu. A protože také byly populární tzv. výrobní filmy, nevyhnulo se to ani tomuto. Tentokrát se příběh odehrává v prostředí stavební firmy a jako v pořádné detektivce se jedná o vraždu. V rámci žánru nelze snímku nic vytknout. Byl nalezen mrtvý muž a tak probíhá vyšetřování. Poklidné až takřka literární vyprávění přináší ucelený a prostý. Snímek v ničem neuškodí ani dnes. A že je pachatel diletantsky označen jako třídní nepřítel? Inu, taková byla doba.

Ač mám Josefa Beyvla moc rád, tahle role inspektora mu vůbec nesedla, naopak byla směšná. To samé Vladimír Šmeral jako detektiv Šimák nebyl moc přesvědčivý. Příběh hodně slabý, napětí nulové a tahle kriminálka trpí poúnorovou atmosférou, kdy komančská ideologie měla jasně navrch a třídní socialismus byl opěvován. Kdyby aspoň ta zápletka byla zajímavá a pátrání trochu zaujalo, ale nic. Nuda, herecké výkony ani nemá cenu zmiňovat. Jedinou filmovou zajímavostí bylo zachycení stavby Dětské nemocnice v Brně. Jiří Sequens zde debutoval scénářem a Julius Kalaš dělal hudbu, z níž zazněly na chlup stejné motivy jako v o dva roky novějším filmu Císařův pekař a Pekařův císař.