Kon-Tiki

Thor Heyerdahl dokázal své tvrzení v dobrodružném filmu, který je natočen ve slušném tempu a v napětí. Viděl jsem dříve dokumentární film "Ve znamení Kon-Tiki" z roku 1950, který natočil při cestě sám Heyerdahl a jeho přátelé. Nemohu se zbavit dojmu, že originální vor vypadal trochu jinak, dodnes si pamatuju, jak vor stavěli. Přesto příběh stojí za podívání.

Dobrodružný příběh ze života idola mojí puberty, krásné mořské i podmořské záběry, neokoukaní herci... Je moc dobře, že tenhle film vzniknul, legendární seňor Kon-Tiki si takové připomenutí určitě zaslouží.

Já jsem nejprve četla o Kon-tiki a přišlo mi to naprosto úžasné. Bohužel tento film mi až tak úžasný nepřišel. Nevím proč, prostě mě nebavil, nezaujal, některé záběry jsou dechberoucí, ale celkově pro mě nefungoval a přišel mi strojený a vyumělkovaný...

Představme si nekonečný horizont, vrzání balsového dřeva a ticho Pacifiku, které narušuje jen šplouchání vln o primitivní vor. Přesně takto vypadá filmová pocta legendárnímu norskému mořeplavci Thoru Heyerdahlovi, která není jen suchým životopisem, ale vizuálně opojnou cestou do nitra odvahy. Heyerdahl se proslavil plavbami na replikách starověkých plavidel, kterými chtěl světu dokázat kacířskou teorii, a to jest, že už dávné civilizace dokázaly překonávat oceány a propojovat odlehlé kultury dávno před Kolumbem. Po technické stránce je snímek naprosto impozantním dílem, které v kontextu evropské kinematografie nemá obdoby. Realismus mořských scén, precizní práce se světlem a dechberoucí záběry podvodního světa doslova volají po velkém plátně. Svou velkolepostí se sice přirovnává k drahým hollywoodským blockbusterům, zachovává si však specifický skandinávský cit pro detail a syrovost, které americkým produkcím často chybí. Tvůrci se nebáli do děje přimíchat dávku umělecké licence a dramatizace. Pro některé puristy a historiky to bylo sice těžko stravitelné sousto, ale ruku na srdce. Nebyla by stoprocentní věrnost v dnešní době jen nudným dokumentem? Film mistrně zprostředkovává emoce a fyzické útrapy přesně tak, jak to moderní divák očekává. Tedy souboj člověka s přírodou, kde hlavní roli nehraje jen vor, ale nezdolná lidská vůle. Nominace na Oscara i Zlatý glóbus v kategorii nejlepší cizojazyčný film už jsou jen třešničkou na dortu. Potvrzují vysoký standard řemeslného zpracování, který uznala i náročná americká Akademie. Snímek se tak právem řadí mezi nejlepší severské velkofilmy poslední dekády. Dokázal totiž něco, co se podaří málokdy. Organicky skloubit masivní komerční úspěch s nespornou uměleckou kvalitou. Takže pokud někdo hledá film, který přiměje cítit sůl na rtech a touhu po objevování, tento norský klenot je jasnou volbou.