Cizinka s mou tváří

Astrální cestování, astrální projekce. Příběh odloučených dvojčat, zdůvodněná adopce pouze jednoho je hodně přitažená za vlasy, není ani napínavý, ani mysteriózní. Možná je film zajímavý pro diváka, který se zajímá o existenci podobných dimenzí v prostoru vesmíru, které umožňují cestovat "astrálnímu tělu", ale pro mě je to pouhá fantazie a to ještě ne právě dobře natočená. Ve filmu se stále opakuje dokola pouze jeden motiv, rozhovory mezi Laurie a Liz nudí. Na středeční ráno snesitelné, večer bych to vydejchával ztěžka.

Chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu vžil, protože pojednává o něčem, co ne že bych absolutně vylučoval, ale spíš o tom pochybuji. Pak už se některé zvraty a odhalení daly předvídat...

CIZINKA S MOU TVÁŘÍ Začalo to zajímavě.Tajemná atmosféra dopadá na diváka od první minuty a ten má i díky sympatické hlavní hrdince pocit, že tohle béčko nebude ztráta času a možná se z toho vyklube něco velkého. Samozřejmě nevyklube a to ani v případě, že věříte na astrální projekci. Zápletka byla sice od počátku podivná, ale určitě se z ní dalo vytěžit daleko víc. Uzavřít mysteriózní film není jednoduchá věc, ale když se to povede, tak je přízeň většiny diváků předem zaručená. Jenže po slibném začátku film sklouzne do šedivého průměru a atmosféra odejde neznámo kam. Nakonec se vám srdce rychleji nerozbuší dokonce ani v okamžicích zvratů nebo překvapivých odhalení. Tady se pořádný a šokující závěr vyloženě nepovedl a tak vznikla jen poněkud vlažná adaptace románu, která s výjimkou několika momentů, sklouzla do bezvýznamné filmové epizody, na kterou rychle zapomenete.