Żona i nie żona

Na motivy povídky Stefana Kiedrzyńskiego byl r. 1941 natočen jeden z velmi mála čistě polských filmů oné doby - nenáročná komedie "Żona i nie żona". Její hlavní hrdinkou je paní Irena Wojnicka, k smrti znuděná rodinným životem a z něho plynoucími povinnostmi. Hnána romantickou touhou po lásce a dobrodružství, opouští jednoho dne manžela i malou dcerku a odjíždí do Paříže. Její muž je tím natolik zdrcen, že se pokusí o sebebraždu. Neúspěšně... Útěchu hledá u svého nejlepšího přítele, Stanislawa Geista, aniž by ovšem tušil, že právě on je Ireniným milencem. Irena se v Paříži seznámí s tajemným a šaramantním Francouzem Duvalem, který beze zbytku splňuje její romantické představy. Když se to dozví žárlivý Geist, je vzteky bez sebe. Odjíždí za Irenou a nabízí jí sňatek. Irena sice jeho nabídku přijímá, ale vzápětí bere své slovo zpátky a prchá s Duvalem neznámo kam. Zdrceného Geista se zříká i bývalý Irenin manžel Zenon, který se mezitím dozvěděl pravdu o jejich vztahu. Sám navazuje nový vztah s ošetřovatelkou Nelly, která o něj po dobu jeho zotavování pečovala a jíž si zamilovala i jeho malá dcerka Tola.