Pravdivý příběh Ivety B.

Sterilita, nicota, nezábavná šeď. V první řadě je na místě všimnout si zjevného nedostatku autorských práv, protože nejslavnější zmíněné písně tu zaznívají v moderních a hlasově nijak oslnivých úpravách (včetně debilně lascívního klipu Víš, lásko z roku 2002 k písni o patnáct let starší nebo ukňourané prezentace Léta z Koncertu hvězd na Žofíně), přičemž archív ČT je jistě mnohem bohatější, aby ukázal národu, že kdysi Iveta opravdu vypadala a uměla. Kolegové a spolupracovníci se tu vyjadřují servilně a se spasitelskou shovívavostí, příznačné (i když pochopitelné) je, že všichni tu mluví o Ladislavu Štaidlovi kromě samotného Štaidla. Ivetka dojemně vypíchla zásadní a notoricky známé momenty úmrtí Petra Sépešiho a narození Artíka. Zcela nesmyslně akcentovaná jediná filmová role ve Svatbě upírů (!), stejně tak scestný je výkřik o comebacku století a královně popu v roce 98. Tak takhle ne, přátelé z Barrandova, comeback století absolvovala až o dva roky později Helena s Dlouhou nocí. K zamyšlení zůstává snad jen Ivetin zamrzlý úsměv zcela v závěru. No, já tenhle quazidokument nevyhledával, to jsem jenom na youtube zadal "Iveta Bartošová". Protože kdysi jsem ji zbožňoval a její staré písně mám dodnes vážně rád.

Myslím, že toto se vůbec točit nemělo, sama nevím, jestli je mi Ivety víc líto, nebo jestli mne víc štve. Ale mám pocit, že se už ztrapnila tolika způsoby, že už to snad ani víc nejde a ve svém věku by už rozum mít měla. Škoda slov...