Milenec

nuda, bezforemnost, žádný rytmus ani gradace či spád a i toho sexu je ve filmu milenec nakonec míň, než by se dalo očekávat, takový je konečný výsledek koprodukčního filmu, který alespoň do nejnižších příček střední třídy dějin světové kinematografie ve finále vytáhly především úžasné obrázky s výsledky práce kameramanského týmu, díky nimž je snímek stravitelnější, zachycení všudypřítomné atmosféry dávno zapomenutých časů a v poslední řadě i chuť, respektive snaha převést na celuloidový pás kultovní dílo světové literatury.

Autobiografický snímek o lásce mezi patnáctiletou dívkou a bohatým Číňanem odehrávajíci se ve dvacátých letech dvacátého století ve francouzské kolonii Kočinčíně (jižní Vietnam)je prošpikovaný láskou a erotikou. Vedle vlastního příběhu divák jistě ocení i výpravu a kulisy. Přestože herečce v době vzniku bylo, tuším, že 19, byl tento film skandální. I když pro puritánské publikum je skandální každé odhalené ňadro.

Příběhy skandálních lásek... co teprve, když žijete v prostředí diktatury tradičních hodnot. Neexistuje budoucnost, je jenom "teď". Příjemná erotická otevřenost (někdy až příliš překrášlená) a další výborný přírustek do Annaudovy žánrově pestré galerie filmů.

Toto malé erotické nahlédnutí do odlišných kultur a společenských vrstev je hodně povedené a dá se zhlédnout i opakovaně. Obsahuje detaily, které na první pohled mohou někomu uniknout a byla by škoda, nenahlédnout pod povrch důvodů počínání jednotlivých postav. Ten film se může zdát trochu nudný, ale určitě si najde i spokojené diváky.