Miláček pluku

Film je dnes už starý téměř pětaosmdesát let, ale přece jenom něco milého ze starých časů v něm zůstalo. Ve své době dva čeští nejpopulárnější komici, kteří excelovali hlavně na scénách divadel a kabaretů, se neztratili ani v jedné z prvních zvukových komedií. Film jsem viděl na kanále CS film. Škoda jen chvílemi hnutého zvuku, který předchází obraz o několik sekund, ale není to po celý film.

Poměrně veselá komedie, ve které se sešly dvě herecká esa, totiž Jára Kohout a Ferenc Futurista. Oba to zahráli skvěle, zápletka také ušla a dost jsem se bavil. Velmi dobrý odpočinkový film.

Lidově zábavný film, tedy příliš nenáročný. Na počátku naší zvukové filmové éry vznikl snímek z doby, kdy zemi vládl císařpán František Josef I. Hlavní hrdinou je holič Ferenc, na kterého si právě císařpán vzpomněl. Oblíbená hláška rukujících. Druhým hrdinou je správce velkostatku Kohout. Ten rovněž odchází na vojnu, ale nemusí. Zaskakuje za svého zaměstnavatele na žádost svého zaměstnavatele. Pozoruhodné je, že ústřední dvojice hraje postavy se stejnými jmény, jako mají jejich představitelé. Film je to sice nenáročný, ale přesto krásný. Musíme být trochu tolerantní a hodně vydržet.

Výborná klasická komedie z počátku třicátých let pojednávající příběh o povolání c. a k. záložáků na vojenské cvičení. A protože je námět podobný předchozímu snímku ´C. a k. polní maršálek´(1930), dá se ´Miláček pluku´ považovat za volné navázání na tento film. Všichni si pamatujeme, jak se Vlasta Burian ve své roli převlékl za důstojníka a co všechno se z toho semlelo. V tomto snímku je to obdobné. Nějaký pan Kohout, coby nevoják, se rozhodl nastoupit na vojenské cvičení svého zaměstnavatele, který zrovna chystal svoji vlastní svatbu, a to přímo za důstojníka. A to jenom proto, aby nebyl všem pro smích, že je nevoják. V této roli se představil Jára Kohout, který svou komikou nijak za Vlastou Burianem nezaostává. Rozdíl mezi nimi je jen v tom, že Vlasta Burian byl hlavně mistr mluveného slova, zatímco Jára Kohout byl mistr spíše v grimasách. Tomu navíc stejnou měrou sekunduje Ferenc Futurista v roli otce od rodiny, kterému zrovna žena, s tváří Jiřiny Štěpničkové, porodila dítě a on, místo aby se postaral o rodinu, musel narukovat. Jak to vtipně okomentoval: “ Císař pán si na mě vzpomněl.” Humoru a groteskních scén je tu více než dost a navíc příběh obsahuje spoustu na svou dobu nádherných písniček s vtipnými texty. A není divu, neboť se jedná o filmovou podobu divadelní hry představované jako fraška o čtyřech dějstvích. Po technické stránce je snímek typický na třicátá léta, avšak svým humorem, komediálností a ucelenou nadsázkou dokáže i po tolika letech od natočení pobavit stejně dobře, jako výše zmíněný ´C. a k. polní maršálek´.