Naše děti

Ondřeje bych kopl do hlavy, jen bych ho viděl. Pana Kříže nemusím. Ale jinak se občas zasmát dá, sem tam se to prostě povede. Celkově však jako komedie toto asi neuspěje.

vynikající výsledek se povedl všem zúčastněným složkám v případě komedie naše děti. úžasné herecké trio adamovská + kříž + škultéty jako znovu se dohromady stavějící už jednou rozpadlá rodina podává nadstandardní výkon, kterému ostatní herecké výkony zdatně sekundují, čímž ruku v ruce s vypointovanými scénami a dotaženým scénářem včetně nádherně vystavěných dialogů typu: vy spolu nemůžete žít, vy spolu můžete jen ..., činí z komedie naše děti jedno z nejlepších děl posledního desetiletí. režisér pokorný v našich dětech navíc dokázal, že umí udržet rytmus, dokáže přenést atmosféru a diváka vtáhnout do děje, že má cit pro napětí v dějovém sledu, nezapomíná na poselství či přesah a co víc, má i šťastnou ruku pro výběr představitelů do vedlejších, epizodních i komparsních rolí. naše děti jsou skutečným zážitkem a proto se nedivme, že se v žebříčku dějin světové kinematografie usadily až na samotný vrchol; vždyť tento snímek by měl skutečně vidět každý opravdový milovník kvalitního filmu.

Velmi vtipná záležitost, které bylo na televizní obrazovky docela škoda. Žádná hluchá místa, jasný tah na branku, ve scéně, kde se objevil Roman Zach s kyticí za dveřmi, jsem vyprskla smíchy. Každý z rodiny (Adamovská-Kříž-Škultéty) velmi individuální osobnost, přitom táhli za jeden provaz ve smyslu jeden za všechny, všichni za rodinu. Vydařená věcička trochu trpící televizními neduhy a koncem, který mě moc nepřesvědčil.