Melodie velkoměsta

"Melodie velkoměsta". Režisér Wolgang Liebeneiner nazval kdesi tento svůj první Berli-film "Vyznání lásky Berlínu". Skutečně také žádnému filmovému režisérovi se tehdy nepodařilo tak dokonale vystihnout životní rytmus metropole Říše se všemi světly a stíny, věčným ruchem a chvatem Kurfürstendammu, Friedrichstrasse, honosné třídy "Unter den Linden atd. Prostě: i ostatních hlavních berlínských tepen, stejně jako idylickým klidem jeho jezernatého okolí. Ale profesor a režisér Libeneiner dokázal ještě víc. "Melodie velkoměsta" není jen výstižnou reportáží o velkoměstu nad Sprévou, nýbrž pravým hymnem na průbojné mládí, které se dovede uplatnit přes všechny překážky, které mu životní boj ve velkoměstě klade do cesty. Liebeneinerova filmová symfonie Berlina stává se tak již přímo dokumentárním svědectvím a takřka symbolem, že jen těm, kdož v sebe věří a vytrvají - patří vítězství. Hilde Krahlová v hlavní roli mladistvé fotoreportérky, která z provinčního městečka přichází do hlavního města dobývat si svými schopnostmi a houževnatou pílí životního úspěchu, výrazně ztělesňuje tehdejší krásné, statečné a schopné mládí, které se dovede rvát do nejkrajnějšího vypětí všech sil a nepřízní osudu, aby konečně přece dosáhlo vytouženého cíle. Jednoduchými výrazovými prostředky dobírá se tato oduševnělá herečka hluboce lidského účinku. Vedle Hildy Krahlové vytvářejí se zdarem své velkoměstské typy herecky jistý Werner Hinz, jako z počátku nedostižný hrdinčin vzor a nakonec, jak káže rozum, její druh v práci i v životě, sympatický Karl John v roli ochotného kolegy - reportéra, vždy roztomilý Paul Henckels jako generální ředitel velkého nakladatelství a mnoho jiných. Nade všemi však v tomto ojedinělém případě vítězí nadosobní herec, nositel titulní role - Berlín sám.