Mazlíček

Mazlíček (dětsky šišlavě proti hrozitánskému sedminásobnému vrahovi): "No copak je? Vono se to zlobinká? No jo, vono by to chtělo ven, no jo. Ti ti pu ti..." (a vlepí mu facku, načež se obrovský trestanec skutečně rozbrečí jako nějaké malé dítě)

Mazlíček: "Ve svém díle navazuji na Bergsonův élan vital, to je jako rozběh do života. To je takový filosofický román o člověku, který celý svůj život střádal energii, aby najednou si dobyl svět."

Vězeň (ve vězeňské knihovně): "Pane doktore, já bych chtěl nějakou slabší, já jdu pozejtří tady odsuď a já bych to nedočet." Mazlíček: "Aha. A jakou? -- Tak vám dám docela tenkou: Dobrovolní poplatníci."

Matka budí syna: "Lojzíčku!..., Lojzíčku!... Lojzíčku!... Propánaboha, co já s ním budu dělat! ...Lojzíčku!... Lojzíčku!... Lojzíčku, slyšíš?" Syn se konečně vzbudí: "Co je?" Matka: "Ježišmarjá, já jsem ti zapomněla dát prášek pro spaní!"