Hemel

Svým líčením nutkavého a značně nekonvenčního sexuálního chování mladé ženy, včetně popisných záběrů jejích intimních partií, připomíná Hemel zpočátku jakousi ženskou verzi Studu. Debutující režisérka Sacha Polaková však věnuje stejnou pozornost také složitým rodinným vazbám, jež utvářejí hrdinčinu osobnost a podmiňují její chování. Hemel (v holandštině nebe) má velice silnou vazbu na otce. Tak silnou, že jejich vztah často působí spíše jako partnerský svazek než jako zdravé pouto mezi rodičem a dítětem. Obrazově vytříbenému filmu, zachycujícímu onen bolestný okamžik, kdy se dcera musí vymanit z této citové závislosti, dominuje mimořádný výkon začínající herečky Hannah Hoekstraové. Její Hemel je bezohledně sebevědomá, impulzivní a neomalená, zároveň však křehká, zranitelná a toužící po blízkosti. Snímek získal Cenu FIPRESCI na Berlinale 2012. MFF Karlovy Vary 2012