Hra na zajíčka

Černobílý materiál, debilní kamera a sprostě rychlý střih udělaly z tohoto filmu pro mne nekoukatelnou sračku. Kakofonie zvuků a pazvuků drásala uši, když už nějaký slušný záběr, tak v sekundovém prostřihu, tohle „umění“ si vážení zasuňte tam, kam si ona hlavní hrdinka nechávala zasunovat penis. A nesrovnávejte se srbským filmem, tam to mělo alespoň jakýs takýs děj a řád.

Roztěkané, bez myšlenky, bez vývoje, zato s otravně zacyklovaným opakováním scén. Nefunkčí a zbytečně dlouhé záběry o ničem střídá BDSM, ovšem nenápadité, navíc zprasené naspeedovaným střihem. Je zde spousta scén s informativní hodnotou téměř nula - jako by se člověk letící na sedačce roztočeného kolotoče pokoušel přečíst si noviny pohozené dole na zemi. Nářezová muzika a kakofonie psycho-zvuků a ruchů jsou fajn, všemi barvami hýřící, což ale moc neladí s černobílým snímkem (dtto drogy, ty přece taky nezpůsobují černobílé vidění světa, naopak ještě barevnější). A opakované záběry téhož děje? Čeho je moc ... Když vyleze úchylný dědek s nabroušenou kudlou z kabiny náklaďáku a jde dozadu do své truck-torture-chamber a to ..., a to ..., a to ..., a to ... a to celé se opakuje snad patnáctkrát, než tam konečně dojde a vleze dovnitř, tak to mě nijak nevystraší, jen neskutečně nasere. Navíc „zajíček“ Rodleen Getsic - námět, hlavní role, produkce, kostýmy – ta mě moc nepřesvědčila. Nevěřil jsem jí ani jediné Jauvajs!, natož Let me out! či Help! Viz oficiální text distributora: „Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka.“ Aha... Čili iniciace masochistky? A to mě má jako šokovat? Ani náhodou. Těch pár hvězd hodnocení je jen a jen pro Norwooda Fishera. Za to, s jakým gustem toho saďoura zahrál. To bylo přímo na Agony Oscara! :-) Ovšem pokud to nehrál, tak na hospitalizaci (a hodně silné prášky).