Barbara

Christian Petzold nás filmem Barbara vrací do socialistické éry, konkrétně do malého města na konci osmdesátých let v Německé demokratické republice. Oprýskané domy, nevzhledné byty, bzučící dvoutakty trabantů, wartburgů a barkasů, do toho neustálý dohled státní policie. Ne, není to společenskokritický politický film. Je to film lidech, kteří v tehdejší době žili, o jejich strachu, nejistotě, ale také odvaze, člověčenství a především o vzájemných vztazích. Barbara je lékařka a kvůli své žádosti o vycestování na Západ je přemístěna ze špičkové berlínské kliniky do oblastní nemocnice na malém městě. Zde se setkává s lékařem Andréem, kterého potkal podobný osud - kvůli nepovedenému projektu na klinice, při kterém oslepnou dva malí kojenci, skončí taktéž v oblastní nemocnici. Barbara se hodlá tajně utéct na Západ za pomoci svého milence, André přijal svůj osud a rozhodl se pomáhat jako lékař všem, ať už se jedná o politicky problémovou mladou pacientku nebo v rodině tajného policisty. Christian Petzold mistrovsky ztvárnil postupné sbližování Barbary a Andrého, přes problémy pracovní, osobní a konec konců i politické. Film neoplývá propracovanými dialogy - v tomto směru se jedná spíš dialogový minimalismus. Herecké výkony Niny Hoss (Barbara) a Ronalda Zehrfelda (André) jsou naprosto úžasné a lze jen vyzdvihnout Petzoldův cit pro obsazení hlavních postav. Vizuální stránka filmu je velmi zdařilá a umocňuje kvalitní Petzoldův scénář i mistrovskou režii. V žánru vztahových filmů se Christian Petzold neochvějně propracovává ke špičce evropských filmařů.