Martin a devět bláznů

V podzemí toho moc k vidění nebylo a to jsem měl jas na skoro maximu. Takže velká škoda. Jde o nic moc film, takový kožený, bez špetky ambicí. Něco málo dávám Janu Krausovi a Karlu Effovi. Jinak podruhé fakt netřeba. 201509156616/6621

Kdysi užitečné historické podzemní chodby se v moderní době proměňují spíše v přítěž. Zapomenuté, neudržované a opředené tajemstvím, které láká i odrazuje zároveň. Právě tento motiv se stává základem příběhu inspirovaného skutečnou událostí, citlivě převedeného do podoby dětské detektivky, jež se obejde bez okatého moralizování a spoléhá na přirozenou hravost i napětí. Scénář zkušeného Oty Hofmana stojí na pevných základech, které oživují jemný humor i schopnost přesně vystihnout dětské uvažování. Tempo je záměrně klidnější, aby mladší publikum mohlo děj snadno uchopit. I kvůli tomu se dětské postavy dostávají výrazněji do popředí. Dospělí zde fungují spíše jako nahrávači, což jen podtrhuje jasné žánrové ukotvení. Silnou stránkou snímku je i vizuální styl, který s citem zachycuje atmosféru Malé Strany, čímž je z dnešního pohledu vytvořena působivá vzpomínka na Prahu šedesátých let. Přestože děj zůstává místy předvídatelný a lehce schématický, v rámci dětského detektivního žánru si i dnes zachovává svou funkčnost i kouzlo.

Pro mne nezapomenutelný film z dětství. Samozřejmě, nejvíc mně tehdy uchvátil mladý chuligán Jan Kraus, včetně jeho praštěné anekdoty o devíti bláznech - která dala filmu název. Ani dnes nepostrádá tento film své kouzlo, napětí - jakkoli se herecké výkony "Martina" a spol. zdají (a jsou) kožené atd. Byla to taková doba a těžko mohl socialistický policista působit odvázaně jako Kojak, Colombo, Randal a Hopkirk - což byly tituly, které se v té době u nás mohly mihnout. Pamatuji se, že mne jako diváka příběh dokonale pohltil. Bavily mne drobné legrácky mezi Martinem a postavou V. Hrubého. Fungují i dnes, včetně onoho neotřelého zakončení - kdy autoři utnou pointu anekdoty. A nesmím zapomenout i na jednak hudbu, která se stala znělkou pro detektiva Martina, jednak pro jazzový charakter hudby části filmu. "Takže když jsem vylezl nahoru, tak jsem viděl..." "Co?"