Veřejná žena

Zajímavej film to, svým způsobem, jistě je. Na svou dobu zejména sexuálně otevřenými scénami, které jsou natočeny poměrně vkusně a esteticky. Jde o klasický „film ve filmu“, tedy o film, který zachycuje natáčení filmu. Měl by to být jakýsi filozofující epos o manipulaci s lidmi, o manipulaci s jejich emocemi a city, ve filmu, v politice i v životě. Ovšem film je šílený, zmatený chaos, ve kterém se mixuje stanislavského expresivně prožívané herectví, s brechtovským zcizováním. V nepřehledný guláš, proti kterému je kočičkopejskovský dort - úplný raw zákusek. Asi jedinej důvod, proč jsem film dokoukal, je ten, že hlavní představitelka ženské role Valerie Kaprisky hraje tak cca 20 % filmu nahá. Její postava je opravdu krásná. O jejím hereckém výkonu, už se to tolik říct nedá. Ovšem pohled na její tělo, (vzhledem k době vzniku filmu nepřekvapí, že má již vyholené podpaží, ale podbříšek dosud ozdoben klasickým old school „bobrem“), shledávám dostatečně intelektuálním filmovým zážitkem, který stojí za to být viděn. Hned v její první nahé scéně, kdy za peníze, expresivně tančí před fotografem, mě zaujalo, že měla kalhotky zavazovací na šnůrku!, (jakou mívají plavky). Ve filmu je i „česká stopa“, vyskytuje se tu český herec Milan – emigrant a jeho žena. Občas ve filmu padne i česká replika. I to přispívá k jeho větší nesrozumitelnosti, je to taková efektní intelektuálská, politicko-sexuální hříčka, na které mě nejvíc fascinuje, že někdo dokázal přesvědčit producenty, aby na podobný projekt dali peníze. I když, ve své době, měla ta hojná nahota takovou atraktivitu, (některé scény jsou de fakto z kategorie soft porno), že si její zásluhou, na sebe možná film divácky vydělal. Pro svou skandálnost nebyl sice film vpuštěn do hlavní soutěže v Cannes, ale na jedinou nesoutěžní, popůlnoční projekci, prý dorazilo 10 000 lidí. A věřím, že obdržel i spoustu nadšeně intelektuálních kritik, za tu filozofující sofistiku, okořeněnou politickým pozadím. Nakonec i já film shledávám, natolik kuriózní, že stojí za vidění.