Marseillaisa

Není to úplně typický produkt francouzské meziválečné kinematografie, ale je moc dobře, že alespoň po střípkách nám ČT2 občas něco takového naservíruje. Marseillaisa byla nepochybně úspěšným vlasteneckým počinem, trochu tady ale vysvítá Renoirovo levicové zaměření a podání dějin stylem hodní chudí - zlí bohatí. Což se týká i karikatury Ludvíka XVI. podané zde tak, jak to známe z hodin dějepisu - omezený nenažraný tlusťoch. Mimochodem, královští manželé byli stejně staří, tady představitele Ludvíka XVI. (Renoirův bratr Pierre) a Marie Antoinetty (sošně krásná Lise Delamare) dělil věkový rozdíl skoro třiceti let. Ale nebudu dělat hrdinu. V polovině jsem usnul. Jenže, áha, pak jsem ve snu měl zbytek filmu v českém znění!:-)

Přiměřeně naivní a tendenční výsek z Francouzské revoluce, ale musíme si uvědomit, že jsme v roce 1938, stále ještě ve věku ideologií a ještě k tomu těsně před válkou. To pak nějaké to vlastenecké zjednodušování snáz pochopíme. Nakonec, Ejzenštejnovy filmové fresky taky obdivujeme hlavně pro jejich filmařské kvality a ne pro ideovou pokřivenost. A Renoirova Marseillaisa, i když není zdaleka tak přelomová, přináší zkušenou a přitažlivou filmařinu. Pro mě nejpůsobivější je pasáž odchodu královské rodiny z paláce.