Marie

Trochu výjimka ve filmografii režiséra Václava Vorlíčka, psychologické rodinné drama, a mě potěšilo, že není zatíženo žádnými socialistickými řečičkami. Obyčejná rodina, obyčejný život, obyčejný rozchod. Cenné jsou záběry soudobé Prahy, jako pamětníka mě přinutila k úsměvu obligátní hláška číšníka "pivo pouze k jídlu". Hned se mi vybavily balicím papírem zakryté regály v obchodech při prohibici v sedmdesátých a osmdesátých letech. A při dnech pohřbu Brežněva, Andropova a Černěnka, jste nedostali pivo ani večer a mohli jste mít třeba deset jídel. Dodnes nevím proč.

Tak lekce ruštiny byla asi nejlepší. Ale jinak… Film je protkán pazvuky, které přímo rvou uši. Asi to k psycho dramatu patří, ale divákovy nervy by se u tohoto žánru měly šetřit. Děj? Není. Jen stupid rozhovory, které diváka nikam neposunou, a nemají ani žádnou myšlenku. Asi psal tyto dialogy nějaký mentál. No, dále se rozepisovat nebudu. Jsem rád že mám setkání s tímto veledílem za sebou, a už nikdy více.