Mamma Roma

Tohle je jeden z nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl.Je doslova prodchnut emocionalitou, láskou matky k synovi, její urputnou snahou vysvobodit se z pout svého nízkého sociálního statusu a připravit svému synovi lepší, panský život.Snaha je marná, předem odsouzená ke zmaru. Prostitutka Mamma Roma z římského předměstí vlastně připomíná Oidipa, titulního hrdinu Pasoliniho pozdějšího filmu Oidipus král. V obou případech jde o silné osobnosti a oba jsou bezmocní před svým osudem. Oidipovi určila krutý osud věštba, tedy Bohové, prostitutce její sociální původ, jenž je nezrušitelný, nepřekonatelný, nesmytelný jako osud daný neodvolatelnou věštbou. Herecký výkon Anny Magnaniové je skvělý, ale právě proto je v ohromném kontrastu s neprodesionálními topornými výkony neherců, jichž Pasolini obsadil do filmu celou řadu. Vlastně většinu postav filmu vytvořili neherci. Pasolini stejně jako mnozí jiní italští filmaři té doby na nich ocenoval jejich autenticitu, aabsenci stylizovanosti, která je typická pro každé profesionální herectví, ale pro tu dobu ovlivněnou ještě divadelní machou a možná ještě i pozůstatky ery němého filmu byla ještě typičtější. Jenže ve filmu Mamma Roma dochází ke střetnutí této ,sirové autenticity zaplacené toporností a bezradností s dokonalým herectvím Anny Magnaniové, která se svým výkonem nad armádou neherců tyčí jako Kristus nad ubohými chudinskými favelami Rio de Janeira a filmu to ubližuje jakožto celku. Díky její genialitěvyniká bezradnost ostatních.