Život mého otce

"Chci tě přesvědčit, že to, co vidíš a slyšíš, se mohlo stát i tobě." (---Luboš Hrůza). 2. prosince 2008 můj otec Luboš Hrůza náhle a tragicky zemřel. Byla jsem v šoku. Uklidila jsem v jeho bytě, vyprázdnila jeho ledničku, ale všechno ostatní jsem nechala tak, jak to vypadalo, když jsme tam byli naposled spolu. Zavřela jsem dveře a napadlo mě, že až se sem otec vrátí, bude mít radost, že je uklizeno. Po roce jsem tam opět přišla a byt vypadal tak, jak jsem ho opustila. Nechtělo se mi ho vyklízet, ale nakonec jsem se do toho pustila. A právě tehdy jsem ve sklepě objevila stovky kreseb, skic a obrazů, které mapují celou jeho scénografickou kariéru - začátky na DAMU, zrod Činoherního klubu, léta jako hlavní scénograf Národního divadla v Norsku, na Islandu, ve Švédsku a Dánsku. Bylo tam všechno. Prohlížela jsem si všechny ty kresby a skoro na všech už se objevila plíseň... IDF 2011