Kronika mé matky

Subtilní příběh o hledání ztraceného vztahu úspěšného romanopisce k jeho vlastní matce, již narůstající senilita odvádí do jiného světa, je skrz na skrz prodchnut tradiční japonskou estetikou a mizejícím životním stylem. Po všech stránkách skvěle provedené filmové zpracování autobiografického románu slavného japonského spisovatele Inoue Yasushiho je skutečným hereckým koncertem: Populární Yakusho Kōji působivě sekunduje Kiki Kirin (vl. jm. Uchida Keiko) v roli matky, jejíž mimořádný výkon byl po zásluze oceněn cenou Japonské filmové akademie (snímek byl nominován celkem ve dvanácti kategoriích). Na festivalu v Montrealu získal film zvláštní cenu poroty. Režisér a uznávaný filmový žurnalista Harada Masato (*1949) má bohaté mezinárodní zkušenosti (léta působil v USA či Německu, ve filmu „Poslední samuraj“ se objevil dokonce jako herec) a značné zásluhy na zprostředkování kvalitní zahraniční filmové produkce japonskému divákovi. O to „japonštější“ je však ve své vlastní tvorbě, která se vyznačuje charakteristickou optikou, působivým minimalismem a typicky japonským rytmem vyprávění – což ostatně souzní i s typickým stylem „rodinných dramat“ z produkce studia Shōchiku, která navazují na odkaz Ozu Yasujirōa. Nepřehlédnutelné jsou i bohaté literární reminiscence – v případě Deníku mé matky jde především o Baladu o Narayamě, dobře známou i českému publiku. Eigasai 2015