Luisa a Lotka

Začátek filmu Luisa a Lotka nás zavádí do prostředí prázdninového tábora pro dívky v Seebühlu na jezeře. Mezi mnoha děvčátky je dominantní trošku namyšlená Luisa Palffyová z Vídně. Poněkud rozpustilá kudrnatá dívenka utrpí naprostý šok, když z autobusu z Bavorska vystoupí naprosto stejná holčička, poněkud však skromněji oblečená, s vlásky spletenými do dvou roztomilých cůpků. Jinak jsou ale děvčata naprosto stejným odlitkem jedna druhé. Co je to za záhadu? Jak se dívky posléze dozví, dvojnice Luisy se jmenuje Lotka Körnerová a přijela z Mnichova. Luisa a její věrné kamarádky nelení a tiché Lotce dělají samá příkoří. Potrestána jsou nakonec obě děvčata a dostanou lůžka vedle sebe. Když Lotka v noci pláče steskem po mamince, vlídného gesta utišení se jí dostane od Luisy. Obě děvčata se smíří a stejně učesaná se nechají vyfotografovat. Během vzájemného povídání o svých rodičích – Luisa má jen tatínka, Lotka zase jen maminku – se odhalí dávné tajemství – jsou sestry. Mají stejný den narozeniny, narodily se ve stejném městě...Co s tím? Každé z nich chybí druhý z rodičů, je třeba vymyslet plán, jak dát maminku s tatínkem dohromady a být skutečné sestry. Copak je to tak těžké? Jsou si přece takřka k nerozeznání podobné, tak se jednoduše vymění a každá pojede jinam. Neznámá města jsou podrobně popsána v notýskách, vzájemně si vyměňují jména spolužáků, učitelů, popisují byty. Ale ouha – Lotka je tiché děvče pomáhající mamince vařit, se vzornými školními výsledky, Luisa vařit vůbec neumí a ve škole také není premiantkou – co když se na to přijde? Ale ne, není důvod se znepokojovat předem, je třeba to zkusit a dotáhnout odvážný plán do konce. Lotka jako Luisa odjíždí do Vídně, Luisa s Lotčinými cůpky směřuje do Mnichova. I přes občasná zaškobrtnutí a výkyvy v povahách obou děvčátek nikdo (ani rodiče) záměnu neodhalí. Je sice s podivem, že Luise přestaly najednou chutnat její oblíbené palačinky, Lotka zase zapomněla vařit a ještě se trošku pohoršila ve škole, ale to se všechno dá omluvit roztěkaností z prázdnin. Starosti dělá děvčatům, která jsou v písemném kontaktu, jejich tatínek, známý hudební skladatel, v jehož blízkosti se velmi podezřele objevuje pěkně povýšená slečna Irena. Lotka onemocní, zdá se, že šance na usmíření tatínka a maminky se vzdaluje do ztracena. Ale to přece nejde – fotografie v novinách s oběma děvčátky odhalí jejich záměnu, tedy odhalí ji paní Körnerová, jež se okamžitě vypraví do Vídně za svým bývalým manželem a pravou Lotkou. Zdá se, že slečna Irena je jediná, kdo z konce našeho příběhu nemá radost. Palffyovým ovšem po vzájemném vysvětlení ve štěstí nic nebrání a nejšťastnější je samozřejmě dvojice našich děvčátek.