Peklo na Montmartru

"Peklo na Montmartru" k nám uvedla společnost Moldavia-Film. Prvá část tohoto dramatu, které se místo v pařížském Montmartru mohlo klidně odehrávat i kdekoliv jinde, slibovala slušný, i když nijak průbojný film. Libretistovi zde především šlo o to, aby diváky pořádně napnul a náležitě vzrušil, a tak se původní linie svezla do vyjetých kolejí laciné senzace, v níž nezbytně figurovala kašírovaná pařížská spodina se stejně tak i kašírovanými apači. Byly tam rvačky, úklady o život děvčete, které mělo zdědit veliké jmění po jakémsi podivínovi a nakonec to dopadne tak, jak divák neomylně tušil, když se na scéně poprvé objevil mladý malíř a příští dědička. Režisér Willy Reiber na tom snad moc nezkazil (tuto práci přenechal tvůrci manuskriptu) - ale také nezlepšil. Dobrá byla postava starého podivína, ale za to tím horší je vlastní hrdina filmu - mladý malíř. Záběry kamery byly u tohoto filmu nerovnoměrné: někde velmi krásné, jinde slabé.