Živá mrtvola

"Živá mrtvola" byl německo-sovětský film, který byl u nás předveden Elektafilmem. Řeší se v něm problém manželské nevěry a rozvodu, který už dávno nebyl tak ožehavý, jako býval, a moderní člověk se s ním vypořádal většinou nejen citově, ale i právně. Tolstého drama, které bylo předlohou stejnojmenného filmu, bylo však celé postaveno právě na bolesti nuceného soužití dvou lidí, kteří se nemohou před zákonem rozejít, ačkoliv tím trpí a domnívají se, že uzavírají jeden druhému cestu ke šťastnějšímu a plnému životu. Ve filmu je mnoho specificky ruského, s ubijející filozofií, což bylo zásluhou režiséra Fjodora Ocepa, že dovedl nejen režijně, ale i koncepcí scénáře toto bolestné ovzduší vyjádřit tak přesvědčivě, že se muselo hluboce dotknout i diváků. Symboly: nerozlučitelnost cirkevního manželství a tvrdost trestající spravedlnosti, jimiž na počátku a ke konci režisér prokládá dějové scény, pozbývají trochu na své působvosti četným opakováním, ale vrcholného účinku zato dosahují pasáže citového Feďova rozpolcení a promyšlené rapidmontáže (gradace napětí je uskutečněná na základe postupného zkracovania délky záběrů) kterých režisér zhusta ve filmu používá. Slavného režiséra "Bouře nad Asií" Vsevolda Pudovkina poznali diváci tentokrát jako herce s bohatou a citlivou škálou mimického výrazu, jehož hra byla těžištěm dramatického účinu díla. Jeho ženu zde lidsky a pravdivě hraje, aniž kdekoliv by nasazovala falešné tóny prázdné dramatičnosti Maria Jacobini a Viktora Karenina vytvořil Gustav Diesel. Rovnoměrná, dobrá kamera doplnila umělecké hodnoty tohoto cenného filmu.