Kto nigdy nie zyl

Mladý kněz Jan, bývalý africký misionář, se po svém návratu do Polska zabývá hlavně problematickou mládeží. Působí mezi varšavskými narkomany a bezdomovci, kterým se snaží přiblížit i svým zevnějškem a vyjadřováním. Ale ačkoliv mají jeho nekonvenční metody značný úspěch a otec Jan se mezi svými svěřenco těší úctě, jeho nadřízení mají na celou věc jiný názor. Jednoho dne Jan obdrží strohý příkaz k odjezdu do Říma. Oficiálně jde o nabídku dalšího studia, ale on jasně ví, že pravým důvodem jeho odvolání je nesouhlas církevních kruhů s jeho prací. Snaží se odporovat, ale věci náhle dostávají zcela jiný spád - Janovi je při rutinním odběru krve zjištěna pozitivita na HIV. Jan, od kterého se s hrůzou a odporem odvracejí jak řádoví bratři, tak i vlastní matka, propadá depresi a bez slůvka rozloučení odchází do zapadlého kláštera, kde se snaží vyrovnat se svou novou situací. Ale ani pobyt v izolaci, každodenní modlitby a tvrdá práce mu nepřinesou úlevu a on se rozhoduje skoncovat se svým životem. Odchází z kláštera, ale cestou se naštěstí potkává s trojicí mladých lidí, cestujících do Toruně na koncert známého zpěváka. Jejich nadšení a optimismus, a hlavně pak náklonnost tiché a citlivé Marty znovu v Janovi probudí chuť do života. Martinu lásku sice musí odmítnout, ale po setkání se svojí bývalou komunitou v sobě opět nalézá sílu postavit se svému osudu tváří v tvář.