Viva

Film mi vrátil vzpomínky na oblíbeného Russe Meyera a jeho dobu sexploitation filmů ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Návrat pastelových barviček, odpuzujících kostýmů a nehezkých tváří herců, samozřejmě kromě Barbi a Sheily, a také zásoba pití na celé generace. Nahota je pro film příznačná, jinak to nejde, ale celkově hodnotím jako nevinnou záležitost. Režisérka se vyhýbá zobrazení milostných aktů a to je jen dobře.