Loni v Marienbadu

Hříčka umožňující spoustu výkladů. Příběh v podstatě nulový. Formálně dokonalé záběry. Jak to vlastně je s našimi vzpomínkami? Co jsme dělali, prožívali a jak jsme mysleli vloni?

Vizuálně okouzlující a originální, formálně průkopnické (protínání a míjení slov a obrazu, relativita časových rovin), Delphine Seyrig to chvílemi ukrutně sluší. Taky je to ale dost vyumělkované a strašně únavné. Taková bohatě nazdobená truhlička se záhadným obsahem a bez klíče (možná i bez zámku). Nějakou dobu její tajemství příjemně dráždí, ale jakmile je jasné, že kočka uvnitř zůstane už navždycky živá i mrtvá, přestává mě zajímat. Přitom je znát, že to Resnais točil s vášní a zanícením, na mě se to ale nepřeneslo.