Ostrov naděje

Do příběhu jsem se nedokázal vcítit, připadá mi značně vykonstruovaný. Nezaznamenal jsem, jestli je natočen podle nějakého skutečného životního traumatu. Jamese Nesbitta mám rád, ale jeho mlčící strážce majáku a jeho neustále zvlhčené oči mi dávaly dost zabrat. Kdybych se dostal ke sledování filmu v průběhu děje, měl bych malé děvče za nějaký přelud v mysli nešťastného muže. Peter promluví po hodině filmu: "Ne, nepřijde". Film není vyložená nuda, ale nemá k ní daleko. Sledoval jsem s knihou Johna Connollyho v ruce ve slunečném pozdním odpoledni na gauči. To se dá.