Lili Marleen

Ve filmu Lili Marleen se odráží rozporuplnost osobnosti jeho režiséra, Rainera Wernera Fassbindera. Tento osobitý tvůrce německého nového filmu v posledním období své práce, ukončeném předčasnou smrtí v roce 1982, jakoby ustoupil od myšlenkové i formální provokativnosti své tvorby (Manželství Ma·rie Braunové; Lola; Touha Veroniky Vossové). Nejzřetelněji se jeho "dlouhá zakřivená objížďka" projevuje právě v Lili Marleen, natočené podle autobiografie Lale Andersenové a scenáristicky zpracované osvědčeným kýčařem (a viníkem krachu Fassbinderova projektu Země je neobydlitelná jako Měsíc) Manfredem Purzerem. - Vnější zdání napovídá, že se nejedná o nic víc než o sentimentální film o sentimentálním šlágru, který za války vynesl svou interpretku na výsluní nebezpečné a oslňující popularity. Námět se podbízí vkusu nejširšího obecenstva, avšak chladnou melodramatičností a záměrnou kýčovitostí prchavě probleskuje Fassbinderův hořký sarkasmus. Režiséra lákala především formá1ní podoba příběhu apolitické zpěvačky, sloužící moci a zároveň se jí vymykající. Díky stálým spolupracovníkům (kameraman Xaver Schwarzenberger, skladatel Peer Raben, výtvarník Rolf Zehetbauer) se mu podařilo v hyperrealistické podobě oživit atmosféru filmů společnosti UFA (podobně jako později v Touze Veroniky Vossové). - Lili Marleen jistě nepatří k Fassbinderovým nejvýznamnějším filmům; je spíše zneklidňujícím a výsměšně chladným formálním cvičením. Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled