Suiyô puremia: sekai saikyô J horâ SP Nihon no kowai yoru

Povídkový formát u hororů upřednostňuji. Jednotlivé děje skončí dřív než začnou nudit neustále se opakujícími scénami v různých obměnách a nepodstatnou „omáčkou“ okolo. Až na poslední povídku „Předtucha“ se víceméně jedná o zkrácené verze klasických témat. Bizarní vraždící bytost v podobě pavoučí ženy, duch objevující se odkudkoliv usilující o váš život, černá magie a prokletí, typické hlavně pro thajské horory, a v neposlední řadě vlasy, spousty vlasů, tentokráte ovšem blond. Poslední povídka se poněkud vymyká a působila by i bez přítomnosti duchů jako klaustrofobické psycho. Největší „mrazení“ však způsoboval duch staré paní vyprávějící strašidelné příběhy, propojující všechny povídky, cestujícím v autobuse. „Kowai hanashi, kikitai desu ka?“