Lesní jahody

Podobné filmy bývá zvykem někdy až nadhodnocovat. Těžko říci, co si o tomto Bergmanově snímku mám myslet. Děj se odehrává v rozmezí jednoho dne. Profesorovy sny se prolínají se skutečností. Hlavní hrdina, ztělesněný Erikem Nordgrenem má pocit, že ještě ve svém životě musí něco vykonat. Při sledování filmu jsem byl asi nepozorný, neb jsem jej moc nepochopil. Snad si jej někdy zopakuji.

Bergmann = mistr světla a psychologie. Jeho filmy by tolik ztratily, kdyby nabyly barvy. Byl geniální v dialozích a atmosféře rozhovorů. Možná až přespšíliš neznámý tvůrce v dnešní mladé generaci. Dnešní filmaři by si měli mnohé vzít z jeho tvorby.

Nezvykle (a příjemně) srozumitelná Bergmanova klasika. Promyšleně, precizně natočená studie jednoho zlomového bodu v nachylujícím se životním putování hlavního hrdiny. Den, kdy má dostat významné profesní ocenění, a cesta na místo jeho převzetí v něm nastartují neveselé bilancování. Za pomoci skvěle propojených vzpomínkových, snových i reálných pasáží jsme svědky zasutých, nedořešených a zamlčovaných skutečností, které teď vyplouvají na povrch. Profesor Borg se celý život ubíral určitým směrem, jeho uvažování i jednání bylo naplněné pragmatičností, cílevědomostí a korektností a málo v něm zbývalo místa pro pošetilost a city. Vždycky byl přesvědčený o správnosti takového směřování, ale teď o něm začíná pochybovat, což je tím bolestnější, že deziluze přišla v tak pokročilém věku. Roste v něm zmatek a úzkost z promarněných let vystupňovaný poznáním, že i jeho syn se možná vydal v jeho stopách. Závěr je ale smířlivý, ukazuje, že na přehodnocování není nikdy pozdě. Filozofická road movie, která zůstala nadčasová.

Zajímavej nápad jak popsat sžírající mysl jednoho postaršího doktora, Bergmanův rukopis je cejtit horem spodem v celým filmu, ale rozhodně to není jeho nej kousek...