Sibir, Monamur

Film, co vnitřně očistí od civilizačních náplav, kruťárna s přechody v panenskou nádheru, drásavá hudba, co rezonuje v hrudním koši... Ruská duše je veliká, pojme tolik smutku, že k jeho zapomnění spotřeba vodky ještě vázne... Ač se nechávám ráda nemile překvapit, tentokrát ve mně všechno žadonilo o happy end... Jo a Nikolaj Kozak je těžký frajer!

Brrr, tohle byl tak sugestivní a depresivní zážitek, že jsem měla po chvíli chuť jít si koupit taky vodku, abych mezi ně trochu zapadla, či zapila hrůzné žití (spíš přežívání) v těch sibiřských podmínkách a nebo bych utekla do tajgy, kde se toulají vězni a bylo by mně to asi úplně jedno. I tohle řešení tam padlo. Děda Ivan vydržel opravdu hodně a jestli to tam ten malý Ljoška a ostatní s podobným osudem přežijí, tak si jdu koupit Ikonu. Vynikající kamera to už jen dokonale podtrhla a já to můžu jen doporučit.