Café de Flore

Spojení banálního příběhu otce, který se zamiluje do mladší ženy, a srdceryvného příběhu matky, která se posedle stará o své dítě s Downovým syndromem, do duchařské alegorie přepouštění milované bytosti jinému člověku. To vše úžasně zabalené do scén nastříhaných jedna přes druhou jak rozlítané myšlenky. Ano, zamilovaný člověk působí jako člověk s Downovým syndromem, a vyznat se v různých podobách lásky je zatraceně těžké.

Křišťálově čistý mix citů, které se nebojí překročit hranici chápání, přesto je dokážete pochopit, splývání dvou odlišných světů, přesto nemáte potřebu je rozdělit, dvě hodiny času a nechcete je ukončit, transcendentní aranžmá Café de Flore a nemůžete přestat poslouchat... Tak takový je to film.

Tento snímek by se mohl jmenovat v češtině Podoby lásky,protože o tom především Café de Flore je.Škoda,že takový název snímku již existuje(mimochodem, docela zdařilý film).Určitě zde bude pár uživatelů,kterým Café de Flore přiroste k srdci díky tomu,že film se snaží jít až do těch nejhlubších míst lidské duše a vnímání pocitů spříznění. Na druhou stranu zde určitě budou ohlasy,že film se dá shrnout do jediné věty,příběh je silný,ale extrémně pomalý a menší stopáž by určitě snímku prospěla.Řadím se spíše k první skupině,protože jsem měl to štěstí a měl na tento styl film zrovna náladu a nebyl ospalý:)) Chtěl bych také vyzdvihnout nádherný soundtrack.Kdo má rád chill out,electro,downtempo,přijde si určitě na své.Když jsem slyšel ve snímku islandskou formaci Sigur Ros,běhal mně mráz po zádech.Bez přehánění.Takže od této chvíle si stejně jako rodina ve filmu zpívám v autě ♪♫ it´s youuuuuu♪♫