Ledové moře volá

Růženka, Miloš, Petr a Tonda, děti z pražského Starého Města, si často spolu hrají na dvoře pavlačového domu. Je rok 1934 a celý svět se dozvídá zprávy o sovětské výzkumné lodi, která zamrzla ve vodách Severního ledového moře. Sto šest polárníků se zachránilo na kře, ale loď byla ledem rozdrcena a potopila se. Čtyři přátelé se rozhodnou jít trosečníkům na pomoc. Petr vymění své kolo za starší kompas. Za trochu peněz, vydělaných pomocnými pracemi, koupí děti konzervy. Zabalí si deky, brusle a jídlo na cestu. Nepodaří se jim setřást Růženina pětiletého bratra Ferdíka, a tak ho vezmou s sebou. Nejprve mají namířeno do Ústí nad Labem, kde si chtějí od Milošova strýce, dělníka Jelínka, půjčit pramici. Kus cesty jedou vlakem, ale nemají peníze, a tak pokračují pěšky. Rodiče zmizelých dětí se obrátili na policii o pomoc. Uprchlíci zaslechnou zprávu o svém pohřešování v rozhlase a začnou se skrývat. Mají hlad a je jim zima. Tonda nakonec útrapy cesty nesnese a vrátí se stopem do Prahy. Jeho výpověď na policii je otištěna jako senzační zpráva v novinách. Zbylé děti dorazí do Ústí a dostanou se tajně do továrny, která je obklíčena četníky, protože právě probíhá stávka. Darují stávkujícím konzervy a pomohou do továrny propašovat potraviny, poslané dělníky z Prahy. Pak se shledají děti se svými rodiči. Zdroj: NFA