Racek Jonathan Livingston

Racek Jonathan Livingston jako ptačí Mesiáš v evangeliu podle Bacha - nápad vcelku dobrý,ale zpracováním těžko pochopitelný a dosti pokroucený. A to by nebylo to nejhorší - zážitek z nádherných záběrů ptačích perspektiv snižují ptačí dialogy (naštěstí v původním znění, mluvit Jonathan jako Petr Oliva, tak to nedám) a naprosto rušivě a nepatřičně zaznívají zpívané party, v jinak příjemném hudebním podkresu, proto u mě jen za čtyřicet, rackové prominou.

Nikde žádní lidé, jen nebeští ptáci a další zvířata. Pěkně se na to koukalo, skýtavši to pravé odpočinutí od neustálého pohledu na lidi... Ale - přesto se celá tato bajka nevyhla - jako vždy - humanistickému vyznění, třebaže tu měl zápasit jedinec proti společnosti, nakonec vlastně úsilně nebojoval za neomezenou svobodu pro sebe, leč v prospěch Hejna, jež jej vyvrhlo. - Celý film by se dal nazvat také prodlouženým hudebním videem. Místo folkových písniček by se k tomu však možná lépe hodila hudba poněkud vznosnější, vznešenější a monumentálnější - dejme tomu majestátní tóny Richarda Wagnera nebo Ludwiga van Beethovena.

Poetické podobenství, meditativní, někdy až hypnotická snová terapie. Přírodní scenérie, záběry racků i ostatních zvířat jsou fantasticky nasnímány. Podbarveno hudbou, která je někdy úžasná a vznešená, jindy zase kýčovitě odrhovaná. Film o svobodě, učení se a lásce, promítnuto do racčího života. Mě osobně hodně vadil ten křesťanský podtón, který prostupuje celým příběhem. To samé v písních, nazpívaných americkým hudebníkem Neilem Diamondem. Ty skladby i s textem působily, jako by je skladatel zpíval přímo někde v chrámu Páně. V každém případě se jedná o nevšední filmový zážitek.