Dvě tváře války

Liliana Cavaniová patři v současnosti mezi zavedené italské režisérky, u nás se však žádný z jejích filmů nikdy nehrál. Od počátku své kariéry v roce 1962 natočila sedm dokumentů pro RAl a desítku celovečerních filmů, v nichž se tematicky obrací k historickým námětům:, nejčastěji z tohoto století. Z její filmografie je patrný zájem o souvislosti fašismu a evropských dějin. Tak je tomu i v případě adaptace autobiografického románu Curzia Malaparta Kůže (1981), v němž režisérka někdy až ideologizujícím způsobem manifestuje myšlenku vytlačování jednoho zla jiným. - Americká armáda obsazuje v roce 1943 území kolem Neapole bez odporu nepřítele. Pohnutky k tomuto osvobozování režisérka vidí mimo jiné v zákulisním boji o volební posty kdesi na druhé straně oceánu. Přítomnost Američanů vede k prostituování celé společnosti; vše ve zbídačené zemi se řídí podle toho, co je možné prodat americkým vojákům. Snad jediným pozitivním činem Američanů je. pomoc civilistům při sopečném výbuchu; i tady však v kritické situaci vojáci neváhají znásilnit svoji zuboženou velitelku. Protihráči na italské straně jsou vesměs mafiáni, kteří za asistence patriotů z řad aristokracie vždy důvěřivé Američany přechytračí. - Estetika Cavaniové je spíše televizní; větší symboličnosti obrazu se snaží docílit v momentech naturalistického zobrazení destrukce a zániku. Zde je významově exponován titul filmu jako pronikání pod kůži, svlékání z kůže, její řezání, kanibalismus, sex. I v ostatních filmech Cavaniové .se často objevuje sex a perverze jako pozadí jednání či důsledek uvolněné energie společenského dění. Vedle záměru metaforizovat odporné výjevy jde režisérce nepochybně také o šokování diváků. Druhé však často stírá první, takže tyto momenty mnohdy působí spíše jako významová přímočarost k hlavní myšlence filmu. Exteriéry byly točeny na Capri v blízkosti přímořské vily, využité Jeanem-Lucem Godardem ve známém Pohrdání. Autor/Zdroj: /Filmový přehled