Křižáci

Televizní produkce může být mnohdy kvalitní, inscenace, komorní dramata, adaptace a další. Natáčet ovšem s televizním rozpočtem historický výpravný film, to musí kvalitu nutně poznamenat. Nějaké to brnění, kulisy a stroj na řecký oheň spolykal asi podstatnou část rozpočtu a tak nezbylo na honoráře pro kvalitní herce a scénárista mající na starost dialogy dělal patrně zadarmo, jinak si nedovedu představit, jak mohl vyplodit něco tak stupidního. V samotném, naivně poslepovaném klišovitém příběhu se ztrácí jakékoliv poselství. Navíc nevím co bylo horší, jestli poslouchat angličtinu z úst herců, jejichž rodným jazykem angličtina není, anebo poslouchat český dabing, ve kterém byly dvoumetrovým hromotlukům přiřazeny hlasy, jež budily útrpný posměšek.

Úplně k odepsání to není, ale film mě přesto nejvíce ze všeho uráží. Oceňuji, že byly křižácké války použity jako pozadí k pokusu o obecnější zamyšlení nad válkou i mezináboženskou nesnášenlivostí, ale proč tady byly pak použity tak nesmyslné věci jako jakýsi saracénský plaváček, který odhaluje svou pravou identitu, anebo pak ty nesmyslné obraty a rozhodnutí už tak strašlivě odbytých postav. Jednoduše příběh sám o sobě je více než nesmyslný. To, že forma je naprosto úděsná pak musel poznal úplně každý, nepamatuji si, kdy naposled jsem viděl tak hrozně odbyté a nechtěně zmatené scény, nad nimiž suverénně kraluje především dobývání Jeruzaléma, u kterého jsem se musel zoufale ptát, jestli to, co vidím, je zamýšleno vážně, či zda si z nás někdo tropí hodně špatnou psinu!